Mladá dívka Ninmah si sedne u babylonského chrámu na zem a trpělivě čeká. Má jenom lehké šaty. Je jí docela zima a oči upírá dolů. Je jí hanba z toho, co přijde. Není zde ale jediná, kolem ní sedí několik dalších pestře oděných žen. Náhle slyší mužské kroky.

Po chvíli se zastaví u jejích nohou. Bázlivě pohlédne nahoru. Muž jí hodí do klína několik mincí.

„Zvu tě ve jménu bohyně lásky Ištar,“ pronese její zákazník. Dívce nezbývá, než se zvednou ze země. Posbírá mince, které jí při vstávání vypadly z klína. Teď už musí s mužem odejít. „Je starý a ošklivý,“ prolétne jí hlavou. Otřese se hnusem.

Sama by si ho nikdy nevybrala, ale rituály bohyně lásky jsou neúprosné.

„Nejodpornější babylonský zvyk je ten, který nutí každou tamní ženu, posadit se alespoň jednou za její život v chrámu a mít pohlavní styk s cizím mužem,“ líčí znechuceně obyčeje v Mezopotámii řecký historik Herodotos (490–425 př. n.

l.) Nepříjemnému aktu se příslušnice něžného pohlaví nemůže nijak vyhnout. Přikazuje jí to zákon. Svobodná žena, která se chce vdát, musí v chrámu prodat cizímu muži své tělo.

„Jakmile si žena vezme místo, nemůže se vrátit domů, dokud jí cizí muž nehodí do klína peníze a neodejde s ní mimo chrám,“ pokračuje ve svém líčení Herodotos.

Peníze nesmí odmítnout

Ninmah má docela štěstí. Její tvář se vyznačuje hezkými pravidelnými rysy, má tmavé vlasy spadající hodně pod ramena. Na svého zákazníka proto nečeká dlouho. Muž si ji vybere krátce poté, co se usadila v chrámu, a navíc je docela štědrý.

Nikdo mu totiž neurčuje, kolik má za sexuální akt zaplatit, je to jenom na jeho libovůli. Výše obnosu nehraje roli. Proto když hodí do klína i jen jednu jedinou minci, žena nesmí odmítnout. Peníze vydělané sexuálním aktem se považují za svaté.

Pokud je nepřijmou, uvalí na sebe hněv bohyně Ištar (někdy nazývané Aštarté). Vystaví tím nebezpečí nejenom sebe, ale i své příbuzné, nebo dokonce celé město. Dívky se proto neodvažují něco podobného zkoušet.

I Ninmah pokorně přijme peníze a cupitá za mužem do nedalekého háje plného stanů s rohožemi. V jednom z nich najdou útočiště i oni. Zákazník se k dívce chován něžně, ovšem ne každá má takové štěstí.

Podezření z nevěry se trestá

Teprve když akt proběhne, smí se žena zamířit domů. Teď si Ninmah může konečně oddychnout. Dávný obyčej splnila. Přinesla oběť, kterou po ní žádá bohyně a její kult. Už se může těšit na manželství.

Nikdo už ji během dalšího života nebude k ničemu podobnému nutit. Naopak. Sňatkem se úplně podřizuje muži. Pokud by ji manžel podezíral z nevěry, má dokonce právo podrobit ji božímu soudu, který vypadá úplně jednoduše: záletnou ženu sváže a hodí do vody.

Pravidla týkající se sňatku určuje podle Chammurapiho zákoníku předmanželská smlouva. Například uvádí, kolik si může muž přivést žen.

Tři roky marného čekání

Ženy, které nejsou tak hezké jako Ninmah, mohou na muže před chrámem čekat skutečně dlouhou. „Některé z nich zůstávají v chrámu tři či čtyři roky,“ tvrdí dokonce řecký dějepisec. Ty se prý naopak nebojí. Nemají sklopené hlavy.

Svými pohledy vyzývají muže, aby si vybraly právě je a ony už tu nemusely dál čekat. Už někteří Herodotovi současníci ale pokládají jeho líčení za trochu přehnané.

Jeho cílem mělo být odsoudit jiné civilizace jako barbarské a tím dát najevo důležitost řecké společnosti. Svatá prostituce se nevyskytovala jenom v Babyloně, ale i jinde. Třeba obyvatelé Kypru vzdávali sexem hold bohyni Afroditě.