Kolem roku sužují území obývané Aztéky (oblast dnešního Mexika) velká sucha. Indiáni jsou zvyklí hledat v případě nepřízně počasí pomoc u svých bohů. Proto je i tentokrát žádají o radu.

Aztécký náčelník Montezuma (1390–1469) vzývá své kněze, aby vyslyšeli, co mají bohové na srdci. „Bohové mají hlad a lidé mají trpět s nimi. Musí proto obětovat lidská srdce, aby se jimi bohové nasytili.

Hodně lidských srdcí,“ tlumočí jeden z kněží náčelníkovi, co se dozvěděl při božské poradě. Aztékové pak neváhají přinášet svým bohům oběti, které by jim mohly opět navrátit úrodu. Bohatou zásobárnou obětí jsou zajatci z válek, které Aztékové neustále vedou s jinými kmeny, ale také otroci.

Zohavených obětovaných těl se Aztékové zbavují poměrně jednoduše. Házejí je do jam nebo do studní.

Pro poražené je čest zemřít

Pokud ale nejsou k dispozici zajatci či otroci, poslouží i bojovníci vlastního kmene. Krutost vládnoucí aztécké vrstvy totiž nezná hranice. Dva silní urostlí mladí aztéčtí bojovníci se nyní staví proti sobě.

V obdobě gladiátorských zápasů budou mezi sebou bojovat, dokud jeden druhého neporazí. Když je jeden z nich druhým sražen k zemi a už nemůže vstát, přihlížející aztécké publikum jásá.

Těší se na další krvavé představení. Pro poražené je ale vlastně čest zemřít. Svým srdcem vykoupí přízeň bohů, zejména boha slunce Huitzilopochtliho. Věří, že jedině díky tomu slunce opět vyjde na oblohu.

Oběť vytržením srdce se přímo spojuje se slunečním kultem. Většinou mají Aztékové tři příležitosti k obětování: pravidelné výroční svátky, pohyblivé svátky spojené s církevním kalendářem a pak výjimečné příležitosti jako například neúroda.

Každý bůh chce jiný rituál

Oblíbené jsou i různé variace obětních rituálů. „Nebylo výjimkou, že se srdce vytrhávalo z těla, kterému byla předtím uťata hlava, nebo naopak se na oběti s vytrženým srdcem provedlo rituální stětí. Nebo Aztékové mohli například přerušit upalování zaživa, polomrtvou oběť vytáhnout z ohně a vyrvat jí srdce,“ popisuje současný americký historik Vernon L. Scarborough různé způsoby, jak oběti ještě více potrápit a dostat z nich co nejvíce krve, která bude nápojem bohů.

Způsob obětování závisí hlavně na tom, jakého boha je třeba uspokojit.„Oběť je moje,“ přihlásí se aztécký válečník k jednomu ze zajatců po skončení gladiátorského zápasu. Muž bude tentokrát stažen z kůže jako oběť bohu jara a obnovy života Xipe Totecovi.

Čerstvě staženou kůži si pak majitel oběti, muž, který ji ve válce zajal, oblékne na sebe.