Zívání je „nakažlivé“, alespoň se to říká, když zívání jednoho člověka spustí nutkavou potřebu u dalších osob. Je to zkrátka tak silné, že tomu nelze odolat! Tento projev sociální empatie trvá v průměru přibližně 6 sekund, během nichž se z těla vyplaví toxiny, dojde k prokrvení mozku a k mnoha dalším procesům, prospěšných pro náš organismus.

Frekventované zívání podle vědců indikuje rovněž kvalitní partnerský vztah, u kterého dochází k této reakci častěji. Je nepopiratelným faktem, že zívání je fenoménem, který není stále plně objasněn.

Přenáší se mezidruhově

Doposud bylo zaznamenáváno zívání jen u primátů a čtyřnohých psích a kočičích společníků člověka, avšak ani tato pozorování nebyla zcela dokonalá, aby přinesla přesvědčivé výsledky. Nová studie, jejíž výsledky byly zveřejněny v odborném časopise Frontiers in Veterinary Science, přišla s tvrzením, že člověk zívání může „nakazit“ také největší suchozemské savce – slony.

Pokud by „nakažení“ zíváním souviselo s empatií, tedy schopností vcítit se do potřeb druhého, u šimpanzů by se to dalo vysvětlit tak, že jsou našimi blízkými příbuznými, u psů a koček zase, že žijí v těsném vztahu s člověkem, který je domestikoval.

Sloni však zůstávají záhadou…

Je to zkrátka silnější

Badatelé bohužel nepřišli s jednoznačnou odpovědí, na základě výzkumu pouze vypozoroval, že sloni „nakažlivé“ zívání napodobují jen a pouze podle jediného druhu – podle člověka. K výsledkům se dopracovali pozorováním slonů v jihoafrickém parku Knysna, kde zdejší ošetřovatelé před zvířaty předstírali zívání v průběhu dvou týdnů. Tzv.

mezidruhové nakažlivé chování se nakonec u slonů afrických (Loxodonta africana) podařilo úspěšně odhalit. „Naznačuje to, že jsou toho schopní i ostatní sloni, zejména ti výjimečně inteligentní. A současně to ukazuje, jak moc jsou tato zvířata citlivá na podněty z lidské strany,“ sdělila hlavní autorka studie Zoe Rossmanová.

Ve skupině se zívá více

Italská skupina odborníků v čele se zooložkou Elisabettou Palagiovou z Muzea přírodní historie university v Pise přišla s tvrzením, že zívání je tím nakažlivější, čím bližší vztah k zívající osobě máme.

Lidé zívají více ve skupině, než když jsou sami, což může znamenat, že zívání plní určitou „společenskou funkci“. „Zívnutí, jež je přítomné u bezpočtu živočichů, je nakažlivé jen mezi těmi druhy, které mají pokročilejší inteligenci.

U těch se vyvinulo ve způsob komunikace. A ještě konkrétněji – zívnutí v reakci na jiného zívajícího je projevem empatie,“ popsala vědkyně.