O to, že si můžete večer zajít do kina a na dvě hodiny se v setmělém sále ponořit do úžasných příběhů všemožných žánrů se postarali dva bratři z Francie, kteří jako první promítli pohyblivé obrázky na plátno.

Bratři Lumièrové, jmenovitě Auguste Marie Louis Nicholas (1862-1954) a Louis Jean (1864–1948) mají k obrázkům blízko.

Vždyť jejich otec Antoine Lumière (1840-1911) je nejen významným fotografem, ale také majitelem továrny vyrábějící především prázdné fotografické desky nového typu. Ty mimochodem vymyslel šestnáctiletý Louis. V továrně také oba bratři po dostudování pracují.

Luis ve vývoji, manažerský talent Auguste ve vedení podniku. Na podzim roku 1894, to už otec odešel do důchodu a továrnu jim přenechal, cestují do Paříže, kde nevynechají ukázku Dicksonova a Edisonova kinetoscopu.

Myšlenku na kino jim vnukne otec

Možnost vytvořil iluzi pohybu pomocí série fotografií jim v tu dobu není neznámá.

Pracují přece v oboru, znají práci anglického fotografa Eadwearda Muybridge (1830-1904), který pomocí fotografií rozpohyboval koně, a navíc se sami o něco podobného už delší dobu snaží.

Až otec jim však, zřejmě pod vlivem demonstrace kinetoskopu, vnukne myšlenku hledat způsob, jak rozpohybované fotografie nepředvádět individuálně, každému divákovi zvlášť, ale hromadně.

Inspirují se přitom promítáním obrazů na projekční plochu, které Emil Reynaud (1844–1918) předvádí od roku 1892 ve svém „magickém divadle“ v pařížském muzeu voskových figurín.

Jede jede mašinka

Práce na kameře, která je současně promítačkou, jsou hotovy koncem roku 1894, a na jaře 1895, natáčejí Lumiérové svůj první film, známý dnes jako Dělníci odcházející z Lumierovy továrny. Výsledek své práce veřejnosti představí 28. prosince 1895 v Grand Café na pařížském bulváru Kapucínů.

Prvním divákům tu promítnou desítku krátkých filmů a nechybí mezi nimi ani slavný Příjezd vlaku, kdy podle legendy diváci v sále zděšeně uskakují před hrozivě se blížící lokomotivou.

Svůj vynález podcení

Představení se sice stává senzací, Lumiérové však sílu svého vynálezu hrubě podcení a neodhadnou jak zásadně změní svět. Nevidí v něm totiž nový fenomén zábavy, ale jen technickou pomůcku, která usnadní práci vědcům.

Natočí sice stovky krátkých filmů, dokonce i první komedii – Pokropený kropič, ale v roce 1900 toho nechají. „Je to jen atrakce, která se brzy omrzí.

Obchodní využití to prakticky nemá,“ usoudí a soustředí se jen na prodej kinematografické techniky.

Úplně první přece jen nebyli

Už tři roky před bratry Lumiérovými, 27. prosince 1893, totiž přihlašuje patent na filmovou kameru nazvanou kinematograf Léon Guillaume Bouly (1872-1932).

Nedokáže však svůj vynález náležitě prodat, ani uvést ve známost a nakonec prošvihne na patentovém úřadě zaplacení druhé anuity, takže přijde o patent na přístroj i slovo kinematograf.

Naproti tomu Lumiérové mají dostatek peněz a k tomu Augusta, který se o vše, jako vždy, dokonale postará.