Premiér João Franco krátce po atentátu na portugalského krále Karla I. drze prohlásí, že „přijal všechna opatření pro dodržení pořádku a královu bezpečnost.“ Pravda je ale úplně jiná a sám král už dříve tuší, že jeho dny jsou sečteny.
Stabilizace země se portugalskému králi Karlovi I. (1863–1908) nedaří. Státní dluh roste, stoupá inflace.
Veřejnost pobouří, když v roce 1906 jmenuje premiérem radikálního pravičáka Joãa Franka (1855–1929), který nastolí diktátorský režim. O nenávisti vůči své osobě král dobře ví.
„Jednou mě zabijí na rohu ulice,“ řekne jednomu z policejních důstojníků. Má bohužel pravdu… Odbila druhá hodina odpolední 1. února 1908. V kavárně na lisabonském náměstí Rossio se právě sešla pětice republikánů. Při rychlém obědě domlouvají podrobnosti činu.
O dvě hodiny později už Alfredo Costa (1883–1908), Fabrício de Lemos a Ximenes stojí pod obloukem paláce ministerstva vnitra na lisabonském náměstí Terreiro do Paço.
Manuel Buíça (1876–1908), Domingos Ribeira a José Maria Nunes se postaví u stromu proti budově ministerstva.
Všichni se nenápadně vmísí do davu čekajícího na příjezd královské rodiny, která míří domů z vánoční dovolené ve svém venkovském sídle Vila Viçosa.
Trefí krk
Když královský pár vystoupí v pět hodin odpoledne z lodi, Karlově choti Amélii Orleánské (1865–1951) předá malé děvčátko kytici kamélií a fialek. „Je ve městě bezpečno?“ ptá se král Franka a ministra obrany. Franco kývne.
Panovnický pár tedy statečně nasedne do otevřeného kočáru. Za nimi jede v autě králův bratr Afonso, vévoda z Porta (1865–1920). Kolona míří k paláci Necessidades. Z nábřeží jede na Terreiro do Paço a vzápětí se chystá odbočit do ulice Arsenal.
Manuel Buíça se v 17 hodin a 20 minut vyloupne z davu v okamžiku, kdy kolem něj jede kočár. Jednou nohou poklekne a přibližně z 8-10 metrů pálí na Karla I. Trefí krk, ze kterého vystříkne krev. Vyděšená Amélie se kyticí snaží chránit manžela před další ranou.
Zuřivě mlátí pugétem kolem sebe. Amélie Orleánská se chová tváří v tvář střelci statečně. Brání svého chotě, portugalského krále Karla I. V rukách ale má jenom vadnoucí fialky a kamélie. Být to pistole, s útočníkem si to vyřídí…
V nemocnici už jim nepomohou
Z podloubí paláce vyběhne vysoký muž v šedivém plášti, Alfredo Costa. Vytáhne karabinu Winchester a opřený o sloup vypálí. Dvě kulky vzápětí provrtají králova záda.
Další rána z Buíçovy zbraně zasáhne do hlavy korunního prince Ludvíka Filipa (1887–1908). Teprve teď konečně důstojník Francisco Figueira skočí po Buíçovi a ranou šavlí ho zabije.
Amélie zbrocená manželovou krví vlastním tělem brání mladšího syna Manuela (1889–1932). Chlapec přežije se zraněním ruky, ale Karlovi I. a Ludvíkovi Filipovi už nepomůže ani cesta do vojenské nemocnice vzdálené pár desítek metrů od místa činu.
Vypustí duši krátce po sobě. Za útok nakonec není nikdo potrestán, padne ale Frankova diktatura.