Hrdinný Théseus odmotává nit princezny Ariadny. Pokud souboj s obludným Mínótaurem vyhraje, díky niti se dostane ven. Nad příběhem z řecké mytologie by zdejší civilizace kroutila hlavou.

Labyrint pro královnina levobočka, napůl býka a napůl člověka, je ve skutečnosti nejrozsáhlejší a dokonale vystavěný multifunkční komplex snoubící v sobě řadu administrativních, obytných i skladovacích místností.

Jde o centrum celé kultury. Přibližně 1000 místností provázaných chodbami připomíná bludiště… asi, jako když se snažíte najít svou referentku ve spletitých chodbách finančního úřadu.

Slavný Knóssos je členěn do čtyř několikapatrových křídel, dominuje jim dvorana. Jak se tu žije? Když si představíme, že jsme na Krétě doby bronzové… Úžasně! Nechybí krásné koupelny s vodovodem a systém stok. A jak se vlastně přišlo na to, že jde o labyrint?

Kromě spletitosti „paláce“ za to mohou i časté vyobrazení sekyrek, konkrétně dvojitých, kultovních. Řecky se řeknou labrys. A od toho je k labyrintu již jen kousek.

Schliemann číslo dvě

Bezmoc. Starožitník a amatérský archeolog Minos Kalokairinos (1843–1907) ji pociťuje až v morku kostí. Právě on začne roku 1878 s nadějnými vykopávkami, které odkryjí část skladů rozsáhlého paláce.

Vzbudí tím celosvětový zájem, a to včetně objevitele Tróji a Mykén, Heinricha Schliemanna (1822–1890). Jenže na Krétě tou dobou diktuje podmínky Turecko.

Po třech týdnech Kalokairinosovu práci zastaví, a když se Turci pokoušejí rozmetat krétské povstání, lehne starožitníkův dům i s úžasnou sbírkou popelem. Kréta roku 1900 vyhlašuje nezávislost a na scénu vkročí britský archeolog Arthur Evans (1851–1941).

Už po sedmi dnech najdou jeho muži úlomky s nápisy, 13. den dva fragmenty fresek zobrazujících ženy a nakonec přijde na řadu i trůn! Na Evansových vykopávkách pracuje stovka mužů.

V duchu dobové archeologie a viktoriánského nadšení je ale Evans přesvědčen, že jde o sídlo bájného krále Mínoa. Kultura tak dostane název minojská.

Poslední tečka? Théra to nebyla…

Ukáže se, že Mínojci přes absenci opevnění ovládají v době svého rozkvětu celé Středomoří. Kým ale byli? Zřejmě jde o nejednotnou etnickou skupinu, o čemž se zmiňují již antičtí historici.

Na rozdíl od Řeků nejsou Mínojci Indoevropany, ale větší světlo do spekulací vnese až moderní analýza DNA. Zřejmě jde o potomky migrující dávné neolitické populace původem z Turecka či Blízkého východu. Ve vzduchu je další palčivá otázka: Kam zmizeli?

Vina se klade dlouhé roky explozi sopky na ostrově Théra – dnes v souostroví Santorini. I ta má novou dataci: 1600–1550 př. n. l. Jenže ze zemětřesení a tsunami se Kréta oklepe. Ve hře je další přírodní katastrofa, která 1425 př. n. l.

poboří palác v Knóssu, ale hlavní vinu zřejmě nese vpád nájezdníků z Řecka – obávaných Achajců.