Kdepak esemesky, messengery či e-maily. O tom se vojákům ve druhé světové válce pochopitelně nemohlo ani zdát. A mnohdy nebyly k dispozici ani telefony či vysílačky. Nicméně bez komunikace by to v armádě samozřejmě nešlo. A tak se v tu chvíli otevřela scéna pro staré dobré poštovní holuby.
Schopnosti poštovních holubů vracet se odkudkoli na místa, která považují za domov, využívaly vojenské zpravodajské služby i ve 20. století.
Počátkem čtyřicátých let, kdy po velké většině Evropy šlapala nacistická holínka, bylo pro Brity velmi obtížné navázat spojení s kontinentem. Vysílačky totiž mnohdy končily v rukou gestapa a jejich obsluha na popravištích či v koncentračních táborech.
A tak zpravodajská služba MI5 vytáhla svůj tajný okřídlený trumf: poštovní holuby!
Kde se vzali?
Dějiny poštovních holubů zasahují až do starověku. Však také holub patří mezi nejstarší domestikované živočichy. K jeho zdomácnění došlo před 6000 lety v Mezopotámii. Tehdy byl chován především pro maso.
Jeho schopností šikovného pošťáka si však všimli již staří Egypťané. A nejen oni. Holubí letky měly ve svých arsenálech i Řekové či proslulé římské legie.
A ani v dalších staletích se na vrkající opeřence nezapomnělo. Na své výpravy je s sebou brali středověcí křižáci, později je využívala napoleonská vojska.
Důležitou roli holubi sehráli mimo jiné i ve francouzsko-pruské válce v letech 1870 až 1871. A ještě začátkem 21. století bylo možné v Indii spatřit holuby ve službách místní státní pošty.
Jestřábi vs. sokolové
Německý abwehr čili vojenská rozvědka a kontrarozvědka však netvořili hloupí lidé, nebezpečí doručování nepřátelských zpráv holuby jim došlo celkem rychle. Posádky na německém pobřeží tak dostaly rozkaz pálit nejen po letadlech, ale i po holubech.
Mnohem praktičtější se však ukázalo pozdější využití přírodních zákonů. A tak proti britským holubům byli nasazeni němečtí sokolové, kteří s britskými holubími jednotkami udělali krátký proces.
Jenže k německé smůle, někteří holubi byli obzvlášť odolní. Třeba holubice Mary byla během svých letů s depešemi třikrát potrhána. Jenže se dokázala oklepat a predátorům nakonec uletěla. Spolehnutí na ní bylo stoprocentní a důležité informace doručila vždy.
Naproti tomu i Britové měli své dravce, když vycvičili jednotku jestřábů. Jedna její část měla chránit vlastní holuby, jiná ničit nepřátelské. Mimochodem, opeřence si vozily na palubě i posádky letadel. V případě jejích sestřelení měli doručit zprávu o poloze ztroskotanců.
Holubí „onlajn“
6. června 1944 přišel dlouho očekávaný den. Zatímco drtivá většina světa k němu vzhlížela s nadějí, nacisté z něj měli hrůzu. Brzy ráno se na normandských plážích s kódovým označením Gold, Utah, Sword, Juno a Omaha vylodila americká, kanadská a britská vojska.
Spojenci tak vstoupili na území západní Evropy. Invaze se v první vlně kromě 150 000 vojáků účastnilo i na 500 holubů.
Šest z nich měl k dispozici válečný zpravodaj agentury Reuters Montague Taylor. Jeden z holubů nosil označení NPS.42.31066, zkrátka žádná armáda si na poetiku příliš nepotrpí. Naštěstí jeho cvičitel pro něj jméno našel a říkal mu Gustav.
Když se vyloďovací vojska blížila k pevnině, byl spojenecký štáb jako na trní. Šlo o velmi rizikovou operaci, v případě nepřátelského protiútoku nebylo kam ustoupit.
Neúspěch operace by mohl válku výrazně prodloužit, a kdo ví, zda by se Američané a Britové ještě k podobnému kroku odhodlali. Proto byla na ostrovech sháňka po každé sebenepatrnější informaci z vylodění. A právě holubi měli zajistit cosi na způsob dnešního on-line zpravodajství.
Neslavný konec
Tu úplně první přinesl Britům a Američanům právě holub Gustav. Po pěti hodinách v silném protivětru, který jej trápil celou vzdálenost 250 kilometrů, přinesl na ostrovy následující zprávu: „Jsme právě přibližně 20 mil od pláží.
První útočné oddíly se vylodily v 07.50. Nepřátelská děla na pláži mlčí. Průběžně jsem zavalován informacemi.
Letadla Lightning, Typhoon a ,létající pevnosti´ nad námi přelétávají od 05.45. Nepřátelská letadla nejsou vidět.“ Spojenecký štáb mohl být alespoň na chvíli uklidněn.
Zvláště informace o nepřátelských letadlech a dělech byla důležitá, protože to znamenalo, že operace nebyla vyzrazena.
Právě jejímu utajení američtí a britští generálové věnovali velkou pozornost, když mimo jiné zřídili pod vedením generála Pattona fiktivní armádu.
Dne 1. září byl Gustav slavnostně vyznamenán Dickin medal, což je zvířecí obdoba slavného řádu Victoria Cross, nejvyššího britského vojenského vyznamenání. Válku přežil ve zdraví a po jejím skončení se definitivně vrátil do Británie.
Jeho skon však hrdinský nebyl. V roce 1950 jej při čištění holubníku zašlápl neopatrný ošetřovatel…