Angína, kapavka či spála dříve představovaly smrtelné nebezpečí. Než přišla antibiotika a učinila z nich běžně zvládnutelné nemoci, u jejichž léčby dnes téměř není nutné ležet v posteli. To se ale brzy může změnit.
Pomalu, ale jistě se totiž objevují případy, kdy antibiotika přestávají působit a životy lidí ohrožují superodolné bakterie. Máme šanci na záchranu?
Když si skotský lékař Alexander Fleming (1881–1955) v roce 1928 všiml, že v Petriho misce roste plíseň, která zabíjí okolní bakterie, jistě netušil, kolik jeho objev zachrání životů. Na základě Flemingových pozorování totiž vědci Howard Walter Florey (1898–1968) a Ernst Boris Chain (1906–1979) izolovali v roce 1939 penicilin – první antibiotikum na světě, které zachránilo 82 milionů životů.
V roce 1945 za to všichni tři získali Nobelovu cenu. Díky těmto vědcům se mohly začít vyvíjet další léky schopné usmrcovat nebo bránit růstu mikroorganismů, odpovědných za vznik nejrůznějších onemocnění u lidí.
Dnes je známo asi 6000 látek s antibiotickým účinkem. V medicíně je jich ovšem využíváno jen asi 70. Ostatní jsou pro člověka toxické, nebo mají příliš nežádoucí účinky. Ostatně právě kvůli nim jsou u nás veškerá antibiotika dostupná jen na předpis.
Bakterie vracejí úder
Řadu let upozorňovali experti na to, že se postupem času mohou bakterie stát odolnými vůči antibiotikům, ale marně. Jejich volání po vývoji nových účinných léčiv nebylo politiky vyslyšeno. A na jejich slova došlo.
Už v roce 2016 se ve Spojených státech potvrdila existence první superodolné bakterie.
Tehdy 49letá žena měla v moči vzácný druh bakterie Escherichia coli (E.coli), který odolával jakékoliv antibiotické léčbě. Další případ, který vyburcoval veřejnost, se objevil letos v březnu, a to na místě, které leží blíž, než bychom si přáli.
Ve Velké Británii se objevil muž, který se v Asii nakazil zmutovanou kapavkou, odolnou vůči antibiotikům běžně používaným k léčbě této nemoci. Kapavkou se přitom ročně nakazí asi 78 milionů lidí. Pokud na ni léky nebudou zabírat, může lidstvo brzy čelit katastrofě.
Podobná situace je totiž i u dalších chorob, například u tuberkulózy, kterou se ročně nakazí asi půl milionu lidí.
Odolnost jako klíč k přežití
Proč jsou bakterie najednou tak odolné vůči antibiotikům? Mohou za to lidé. Hlavním důvodem je nadužívání těchto léků. Český vědec Jaroslav Hrabák, který vymyslel metodu, pomocí které lze odolné bakterie velmi rychle odhalit a prokázat, jaký je mechanizmus jejich rezistence, k tomu říká:
„Problém je hlavně ve státech, kde jsou antibiotika běžně dostupná třeba i bez lékařského předpisu a kde se používají téměř na všechna, i banální, virová onemocnění. Jedná se například o Indii, ale také evropské státy, třeba Řecko nebo Itálii.
“ Další příčinou je preventivní podávání antibiotik chovným zvířatům, aby se zvýšily jejich přírůstky.
Ač je to od roku 2006 ve všech zemích EU zakázáno, stále se jedná o běžnou praxi, stejně jako například v Severní a Jižní Americe nebo Číně. Lidmi a zvířaty nadužívaná antibiotika se pak dostávají do vodních toků a do půdy.
Australští vědci přitom zjistili, že i hodně nízké koncentrace léčiv ve vodě mají vliv na budování odolnosti bakterií vůči nim. Nepřidává tomu ani časté používání antibakteriálních mycích gelů, jejichž složky končí v odpadních vodách.
Kolik obětí podlehne superbakteriím?
Problémem je i přesunutí výroben léčiv do zemí s ne úplně vysokými hygienickými standardy. Čínské nebo indické továrny si s odpadními vodami po výrobě antibiotik příliš hlavu nelámou a vypouštějí je do nejbližších vodních toků.
Situace je vážná. Každoročně kvůli bakteriím, odolným vůči antibiotikům, umírá asi 700 000 lidí, jak uvádí studie Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2017.
Pokud se nic nezmění, může to být v roce 2050 až 10 milionů lidí ročně. Geny kódující antibiotickou odolnost si bakterie mezi sebou předávají prostřednictvím tzv. konjugace, která je pro bakterie typická.
Jde o výměnu genetické informace mezi dvěma buňkami, jež jsou za tímto účelem dočasně spojené. Konjugující bakterie, které vůbec nebyly vystaveny působení antibiotik, tak získávají odolnost od těch, co ji mají.
Výměna přitom nemusí být vždy vzájemná.
Nejhorší z nejhorších
Na černé listině nejnebezpečnějších bakterií, zveřejněné WHO, se jich ocitlo 12 druhů, rozdělených do 3 kategorií podle jejich aktuální nebezpečnosti a schopnosti lékařů s nimi účinně bojovat. Do skupiny těch nejhorších patří acinetobakterie, pseudomonas a enterobakterie (včetně kmenů E.coli), které jsou příčinou většiny závažných infekcí vzniklých v nemocničním prostředí.
Další tři druhy se potom řadí do kategorie s vyšší prioritou, protože je proti nim třeba vyvinout nové léky, neboť vůči těm stávajícím jsou již úplně rezistentní. Patří sem zlatý stafylokok (Staphylococcus aureus), který způsobuje záněty kůže, až život ohrožující sepse, dále bakterie Salmonella enteritidis a jí podobné, jež zapříčiňují salmonelózu, a Helicobacter pylori ,zodpovědný za žaludeční vředy, gastroenteritidy či karcinom žaludku.
Další nebezpečné superbakterie
Průměrnou prioritu pak mají například pneumokoky, které vedou k zápalu plic či meningitidě, dále haemophilus influenzae, odpovědný za meningitidy (hlavně u dětí), záněty středního ucha a plic (aktuálně je součástí hexavakcíny, povinného dětského očkování), a bakterie Shigella, jež způsobuje úplavici.
„Rostoucí rezistence vůči antibiotikům je globální zdravotnickou krizí,“ prohlásila generální ředitelka WHO Margaret Chanová. Klíč k úspěšnému boji proti superodolným bakteriím podle ní spočívá ve zvyšování povědomí lidí o tom, kdy antibiotika používat, a kdy ne.
Jen Češi ročně spotřebuji 15 milionů balení antibiotik, přičemž řada lidí je přestane brát v okamžiku, jakmile se jim trochu uleví. Asi 7 % si pak zbylé léky ponechá a sami si je později naordinují, což je úplně špatně.
Prodělečný byznys
Nezbytný je také vývoj nových léčiv. Ten je ovšem drahý. Od roku 1987 farmaceutický průmysl nepřišel se žádným novým druhem antibiotik a má jen malou motivaci investovat stovky milionů dolarů do jejich výzkumu.
U většiny chorob léčitelných antibiotiky totiž léčba trvá maximálně 10 dní, zisky pro farmaceutické giganty jsou tak malé a návratnost investic nízká.
Zejména když si i vůči novému léku bakterie opět rychle vybudují rezistenci. Čeká lidstvo boj o přežití? Možná, ale naděje umírá poslední. Vědci se úplně nevzdávají. Ti z univerzity ve Virginii například zkoumají krev komodského draka neboli varana komodského.
Jeho sliny jsou totiž prudce jedovaté a obsahují asi 50 druhů škodlivých mikroorganismů, vůči kterým jsou ale varani odolní. V krvi těchto zvířat vědci odhalili asi 48 dosud neznámých látek, které by mohly působit proti bakteriím, jež lidem způsobují třeba zánět močových cest či středního ucha.
Mateřské mléko jako lék
Jiný tým v Americe zase odhalil, že mateřské mléko obsahuje komplex bílkovin, označovaný jako HAMLET (Human Alpha-lactalbumin Made LEthal to Tumour cells), který zabíjí nádorové buňky, ale těch zdravých si nevšímá.
Výzkumy ukázaly, že zabírá i na bakterie.
Některé zabije, jiné učiní zranitelnějšími vůči antibiotikům. Bohužel na řadu těch nejhorších neúčinkuje vůbec. Britští vědci ze Salfordské univerzity pak na účinný lék proti bakteriím narazili náhodou, při výzkumu rakoviny.
Podařilo se jim vytvořit sloučeniny, které potlačují činnosti mitochondrií (zdroj energie) uvnitř nádorových buněk. Když tyto látky použili na bakterie, zjistili, že je dokážou úspěšně likvidovat, a to včetně pěti, obsažených v seznamu WHO.
Objevili nový penicilin? Na odpověď je ještě příliš brzy, ale doufat můžeme.