Čichotupost, ztráta čichu, nebo anosmie – zdravotní stav kdysi přehlížený výzkumníky je nyní v centru pozornosti coby klíčový symptom Covidu-19. Odhaduje se, že anosmií, která může být dočasná nebo trvalá, trpí 5 % populace.

Ač se to na první pohled nemusí zdát, ztráta čichu výrazně zhoršuje kvalitu života. Co víme, a co jsme se díky koronaviru dozvěděli o této chorobě?

Čich je jedním z pěti základních lidských smyslů, přesto je jeho výzkum často upozaďován, prozatím neexistuje nic, co by lidem se ztrátou čichu mohlo jejich smysl opět navrátit. Jeho ztráta může bezesporu značně zkomplikovat život.

Vůně přinášejí intenzivní vzpomínky na prožité chvíle, pojí se s gastronomickým požitkem, lidé bez čichu nepoznají zkažené jídlo, nezaznamenají únik plynu či se jim nedaří udržovat potřebné hygienické návyky.

„Náš výzkum ukázal, že anosmie způsobovala fyzické problémy.

Někteří účastníci studie vysvětlovali, že kvůli menší radosti z jídla mají menší apetit a v důsledku toho hubnou,“ sdělil Carl Phipott, profesor rinologie a olfaktologie na Východoanglické univerzitě.

Nejčastěji člověk přestane cítit vlivem zánětů nosních dutin, virových onemocnění, poranění lebky, polypů či nádorů. Narušení funkce čichu nepatří mezi žádné vzácnosti, ještě před propuknutím koronavirové pandemie se tak dělo zhruba u jedné osoby z dvaceti.

Frustrující situace

Podle Státního zdravotního ústavu (ZSÚ) je ztráta čichu neboli anosmie převládajícím příznakem nemoci Covid-19, který lze použít k diagnostice.

Studie uveřejněná v Annals of Internal Medicine doložila, že 86 % Covid-19 pozitivních pacientů zaznamenalo ztrátu čichu. Většina jedinců, trpících náhlým nástupem anosmie z infekce SARS-CoV-2, rychle obnoví svůj čich. Většinou během čtyř týdnů u 89 % pacientů.

U zbývajících 10 % však nadále docházelo ke ztrátě nebo zkreslení čichu, tzv. parosmii. Pod pojmem anosmie se rozumí úplná ztráta čichu, hyposmie je pak částečná ztráta čichu.

Osoby s anosmií sice mohou pociťovat slanou, sladkou, hořkou či kyselou chuť, nejsou však schopni rozlišovat specifické chutě, jelikož vše závisí na čichu, a ne na chuťových pohárcích na jazyku.

Souvislost lze spatřovat u starých osob, u nichž dochází ke snížení množství čichových receptorů. Schopnost cítit chuť se začíná měnit kolem šedesátého roku života a zároveň s tím i čich.

„Naše smysly jsou mosty, které nás spojují se světem, v němž žijeme, s životem samotným. Vyřaďte z provozu dva z těchto pěti mostů a 40 procent našeho smyslového vnímání bude pryč. Smysly dodávají bohatost a texturu každodennímu životu.

Jsou spletitě propojené s našimi emocemi,“ poznamenal Leo Newhouse z nemocnice Beth Israel.

Čichový trénink

Přesná příčina anosmie je stále předmětem studií, ovšem neurologové na lékařské fakultě Harvardovy univerzity zjistili, že čichové buňky v horní části nosní dutiny jsou obzvláště náchylné k nákaze koronavirem.

Tzv. čichový trénink může pacientům dle lékařů napomoci k rychlejšímu navrácení ztraceného smyslu. Léčba anosmie nebyla dosud nalezena, neexistují ani léky, jediné, co lze podniknout, je trénink mozku vedoucí k rychlejšímu uzdravení.

Když třeba někdo pije pravidelně kávu, měl by se ji pokusit cítit tím, že se na ni bude dívat, což vyžaduje obrovskou soustředěnost. Důležité je být během cvičení uvolněný a nechat vůni, aby se sama vybavila.