Bez anestezie byly dějiny chirurgie spíše dějinami bolesti. I když od starověku se prověřovaly nejrůznější způsoby, jak během operací docílit znecitlivění, nejběžnější praxí zůstávalo řezání do člověka při jeho plném vědomí. Bolest dostala utrum až díky večírku.
V 19. století se mnohé večírky neobešly bez nehořlavého plynu s nevýraznou vůní a nasládlou chutí. Zábava s oxidem dusným, známějším jako rajský plyn obletěla svět.
Na jednom z takových plynových večírků se v prosinci 1844 zúčastnil i americký zubař Horace Wells (1815–1848), který si povšiml, že jeden z intoxikovaných hostů, vůbec nevnímal bolest z právě zraněné nohy.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Wells hned následující ráno spěchal do své ambulance a nechal si pod vlivem rajského plynu vytrhnout bolavý zub. Zkouška byla úspěšná, Wells necítil žádnou bolest.
Metodu začal využívat ve své zubařské praxi a jen co si u několika dalších pacientů potvrdil, že rajský plyn skutečně funguje jako analgetikum, chystal se v lednu 1845 na veřejnou demonstraci.
Příslib bezbolestného zubaře vzbudil zájem. Ukázka ale nedopadla podle očekávání. Pacient, kterému byl rajský plyn podán, nejspíš nesprávně, během zákroku vykřikl bolestí a nešťastného Wellse čekal místo triumfu jen výsměch kolegů.
![Americký dentista Horace Wells. FOTO: Henry Bryan Hall / Creative Commons / volné dílo](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2024/03/800px-wells-horace-768x971.jpg)
V plynovém opojení
Osudného dne seděl mezi Wellsovými pozorovateli i bostonský stomatolog Wiliam T. G. Morton (1819–1869). Neodbytná myšlenka na bezbolestné zákroky mu nepřestala vrtat v hlavě. Morton si dal za cíl najít lepší a spolehlivější způsob než Wells.
Po konzultaci s lékařem Charlesem Thomasem Jacksonem (1805–1880) sáhl po čistém éteru (dietyléteru). Morton poznal sílu a potenciál látky jen co byly první kapičky aplikované na zub před jeho extrakcí. Ve svých pokusech ale zašel ještě dál.
Mohl by éter v plynném skupenství posloužit jako celkové anestetikum? Prvními pokusnými králíky se staly akvarijní rybičky i Mortonův kokršpaněl. Později i samotný objevitel a jeho asistenti. Výsledek byl nesporný. Po inhalaci upadl člověk na několik minut do tvrdého spánku.
![Rajský plyn. FOTO: Thomas McLean / Creative Commons / volné dílo](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2024/03/800px-laughing-gas-rumford-davy-768x492.jpg)
…budeš rodit v bolestech
Revoluční éter ale brzy ukázal své slabé stránky – dráždil průdušky, nepříjemně zapáchal a způsoboval zvracení. Lékaři se tak začali poohlížet po jiné účinné látce.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Snazší aplikace, příjemnější pach, delší účinky či větší spolehlivost zanedlouho vynesli do nebes chloroform (trichlormethan), za jehož prvním použitím stojí skotský porodník sir James Y. Simpson (1811–1870). Ne všichni z něj ale měli radost.
Jelikož jej Simpson používal i na porodním sále, z církevních řad se zvedla vlna odporu. Vždyť podle knihy Genesis je boží vůlí, aby ženy rodili v bolestech.
Královna Viktorie (1819–1901) na to měla jiný názor! V dubnu 1853 vyslovila přání přivést na svět svého osmého potomka právě pod vlivem chloroformu, čím „inkvizici“ utišila dřív, než vzplanula.
Chloroform se i navzdory případům nevysvětlitelného úmrtí používal desítky let. Zejména v časech války přišla vhod jeho nehořlavost.
Dnes už víme, že je karcinogenní, snižuje krevní tlak, je toxický pro játra a ledviny a také, že pár kapek navíc způsobuje srdeční arytmii.