Bez anestezie byly dějiny chirurgie spíše dějinami bolesti. I když od starověku se prověřovaly nejrůznější způsoby, jak během operací docílit znecitlivění, nejběžnější praxí zůstávalo řezání do člověka při jeho plném vědomí. Bolest dostala utrum až díky večírku.

V 19. století se mnohé večírky neobešly bez nehořlavého plynu s nevýraznou vůní a nasládlou chutí. Zábava s oxidem dusným, známějším jako rajský plyn obletěla svět.

Na jednom z takových plynových večírků se v prosinci 1844 zúčastnil i americký zubař Horace Wells (1815–1848), který si povšiml, že jeden z intoxikovaných hostů, vůbec nevnímal bolest z právě zraněné nohy.

Wells hned následující ráno spěchal do své ambulance a nechal si pod vlivem rajského plynu vytrhnout bolavý zub. Zkouška byla úspěšná, Wells necítil žádnou bolest.

Metodu začal využívat ve své zubařské praxi a jen co si u několika dalších pacientů potvrdil, že rajský plyn skutečně funguje jako analgetikum, chystal se v lednu 1845 na veřejnou demonstraci.

Příslib bezbolestného zubaře vzbudil zájem. Ukázka ale nedopadla podle očekávání. Pacient, kterému byl rajský plyn podán, nejspíš nesprávně, během zákroku vykřikl bolestí a nešťastného Wellse čekal místo triumfu jen výsměch kolegů.

V plynovém opojení

Osudného dne seděl mezi Wellsovými pozorovateli i bostonský stomatolog Wiliam T. G. Morton (1819–1869). Neodbytná myšlenka na bezbolestné zákroky mu nepřestala vrtat v hlavě. Morton si dal za cíl najít lepší a spolehlivější způsob než Wells.

Po konzultaci s lékařem Charlesem Thomasem Jacksonem (1805–1880) sáhl po čistém éteru (dietyléteru). Morton poznal sílu a potenciál látky jen co byly první kapičky aplikované na zub před jeho extrakcí. Ve svých pokusech ale zašel ještě dál.

Mohl by éter v plynném skupenství posloužit jako celkové anestetikum? Prvními pokusnými králíky se staly akvarijní rybičky i Mortonův kokršpaněl. Později i samotný objevitel a jeho asistenti. Výsledek byl nesporný. Po inhalaci upadl člověk na několik minut do tvrdého spánku.

…budeš rodit v bolestech

Revoluční éter ale brzy ukázal své slabé stránky – dráždil průdušky, nepříjemně zapáchal a způsoboval zvracení. Lékaři se tak začali poohlížet po jiné účinné látce.

Snazší aplikace, příjemnější pach, delší účinky či větší spolehlivost zanedlouho vynesli do nebes chloroform (trichlormethan), za jehož prvním použitím stojí skotský porodník sir James Y. Simpson (1811–1870). Ne všichni z něj ale měli radost.

Jelikož jej Simpson používal i na porodním sále, z církevních řad se zvedla vlna odporu. Vždyť podle knihy Genesis je boží vůlí, aby ženy rodili v bolestech.

Královna Viktorie (1819–1901) na to měla jiný názor! V dubnu 1853 vyslovila přání přivést na svět svého osmého potomka právě pod vlivem chloroformu, čím „inkvizici“ utišila dřív, než vzplanula.

Chloroform se i navzdory případům nevysvětlitelného úmrtí používal desítky let. Zejména v časech války přišla vhod jeho nehořlavost.

Dnes už víme, že je karcinogenní, snižuje krevní tlak, je toxický pro játra a ledviny a také, že pár kapek navíc způsobuje srdeční arytmii.