Proslulá Noc dlouhých nožů. Ať už šlo na konci června 1934 skutečně o zabránění plánovanému puči, likvidaci odpůrců nebo o vyřizování účtů mezi generály SS a vrchními představiteli SA, jedno je jisté. Adolf Hitler (1889–1945) si tímto krokem definitivně upevnil svou moc.
Hitler se stal říšským kancléřem začátkem roku 1933. Krátce po jeho jmenování do funkce, konkrétně na jaře doku 1934, se k němu začaly dostávat zprávy od vedení Schutzstaffel (SS), podle kterých se ho vůdci Sturmabteilung (SA) v čele s Ernstem Juliem Röhmem (1887–1934) chystají svrhnout.
Podle všeho se jednalo o zprávy kompletně smyšlené, zda jim Hitler věřil, či ne, dnes již není důležité.
Mocenský boj
V době své největší slávy dosáhl počet příslušníků SA téměř 2,5 milionu členů (pro srovnání, SS v té době měla okolo 300 000 členů). Röhm otevřeně hovořil o nutnosti další socialistické revoluce a o plánech spojení SS a SA pod jedno ministerstvo obrany.
Sám Röhm si na vedení tohoto ministerstva brousil zuby. To se nelíbilo vrchním velitelům SS a údajně ani sám Hitler nebyl nadšený z moci, jakou SA vládla. Bylo načase bezodkladně zasáhnout.
S nápadem, jak nejefektivněji oslabit Röhmovy jednotky, přišli Heinrich Himmler (1900–1945), Hermann Göring (1893–1946) a Joseph Goebbels (1897–1945).
Všichni tři se cítili nedocenění kvůli blízkému vztahu mezi Führerem a velitelem Röhmem, právě Röhm byl jediný, kdo směl Hitlerovi tykat.
Navíc SA často Hitlera kritizovala, jejím představitelům se zejména nelíbily dohody, které se uzavíraly s německými velkoprůmyslníky.
Ideové postoje a spory vyvolávaly nepokoje i v samotné NSDAP, což narušovalo Hitlerovu moc a byla to zřejmě ona pomyslná poslední kapka.
Radikální řez
Pod záminkou zabránění státnímu převratu byly vydány rozkazy, podle kterých bylo během pouhých tří dnů popraveno zřejmě až několik set lidí, přestože oficiální čísla hovoří o necelé stovce.
Zavražděni byli nejen příslušníci SA, ale smrt v těch dnech nalezli i další nepřátelé režimu, Hitlerovi oponenti a někteří významní konzervativci jako například bývalý kancléř Kurt von Schleicher (1882–1934) nebo exministr obrany generál Ferdinand von Bredow (1884–1934).
Zbraň s jedním nábojem
Adolf Hitler dlouho váhal, zda a jak zakročit proti svému kamarádovi a spolubojovníkovi. Často na Röhma naléhal, aby od svých revolučních myšlenek a názorů upustil. Vše se ale nakonec ukázalo jako marné.
Na 30. června byl svolán v bavorském městě Bad Wiesee sjezd celého vedení SA. Většina těch, kteří na sraz dorazili, byla popravena.
Vojáci často neměli ani tušení, za co, a před svou smrtí marně křičeli „Heil Hitler!“ Samotný Ernst Rhöm byl ze svého hotelového pokoje v Mnichově, kde trávil noc se svým milencem, odveden těsně nad ránem a zatčení byl přímo přítomen i Hitler.
Okamžitě byl převezen do věznice Stadelheim. Během vypjatých momentů, kdy byli zatýkáni a vražděni ostatní nepohodlní, vůdce stále váhal, jak s teď již zřejmě bývalým přítelem naloží.
Po dlouhých úvahách nařídil, aby mu do cely byla donesena zbraň s jediným nábojem. Tím umožnil veliteli SA ukončit svůj život vlastní rukou. Ten však nehodlal „nabídku“ přijmout a zmohl se pouze na prohlášení: „To mi posílá Adolf?
Jestli mě chce zabít, tak ať to udělá sám!“ O jeho smrt se tak postarali dva důstojníci SS. Rhöm zemřel, stejně jako většina jeho přátel, po výstřelu kulky do břicha. Jeho poslední slova údajně byla: „Můj vůdče…“
