„Je skutečně divná náhoda, že z tvorby Bendlovy známe dosud jedině kamenné sochy, kdežto dřevěné, jež mu byly bližší a z nichž bychom mohli lépe usuzovati o jeho uměleckém významu, jsou nám dosud neznámy,“ líčí v roce 1937 tehdejší autor Vladimír Novotný, když srovnává dílo neznámého českého sochaře s ostatními mistry.

Pero skřípe po papíře, na který vyhotoví svůj podpis. Sochař Jan Jiří Bendl (asi 1610‒1680) slaví 16. listopadu 1678 úspěch. S novoměstskou radnicí uzavírá smlouvu na vyhotovení jezdecké sochy svatého Václava.

Dílo bude umístěno v samotném srdci Prahy, na místě nejreprezentativnějším, uprostřed Koňského trhu (dnešní Václavské náměstí). Na Pražany shlíží nejprve z barokní kašny, později od roku 1827 z klasicistního podstavce.

Na zkušenou jel do Itálie

Se stejným zápalem se tvůrce, který se sochařině vyučil u svého otce a další zkušenosti nabyl na jihu Německa a při cestě na zkušenou v Itálii, ujímá i tvorby mariánských sloupů na dnešním Staroměstském náměstí.

Jeho realistické postavy se inspirují antikou. Dokáže dokonale ztvárnit jejich pohyb.

Kvalitou svých děl se může směle měřit s mistry baroka, například rakouským sochařem Matyášem Bernardem Braunem (1684‒1738), ale jeho jméno skoro nikdo nezná.

Skončí ve skladišti

Pochybují o něm i jeho současníci a upírají mu i díla, ke kterým se hlásí.

„Na Staroměstském rynku… k pamětnímu sloupu P. Marie …pět soch či zobrazení já zhotovil,“ uvádí v roce 1655 Bendl, když neúspěšně žádá o titul dvorského umělce.  Smutným potvrzením jeho nedocenění je i skutečnost, že roku 1879 je jeho socha patrona českých zemí na Koňském trhu označena jako „nedostatečně reprezentativní“ a putuje do obecního skladiště Na Františku. Dnes je umístěna v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti.