Těžko se rozhodnout, co obdivovat dřív, jestli pestrobarevný půvab zevnějšku, ladnost pohybů ve vzduchu nebo vytrvalost, se kterou dovede překonat široké mořské úžiny i alpské průsmyky.
Jedno je jisté, jejich krása hvězd se dotýká. Stačí, když některý z nich zamává křídly a koutky úst se chtě nechtě roztáhnou do širokého úsměvu. Takovou moc mají motýli. Věděli jste o nich, že…
1….mají zázračné oči?
Motýlí hlava, to jsou vlastně hlavně oči. A ne jen tak ledajaké. Jde o složitý aparát složený až z 18 000 samostatných zrakových jednotek (ommatidií) s řadou vychytávek.
Motýl je díky němu schopný vnímat i nepatrný pohyb a určit jeho vzdálenost, což se hodí hlavně v případě, že ten pohyb dělá hladový predátor. A navíc přitom nemusí ani pohnout hlavou nebo změnit polohu těla, jelikož jejich zorné pole pokrývá téměř 360°.
Současně tak mohou vnímat to, co se děje před nimi i za nimi. A když se vydají na cestu během dálkových migrací, slouží jim oči jako kompas. Určit a udržovat směr letu umožňuje zaměření světelného zdroje do určité části oka.
Let ovlivňuje i pohyb slunce nebo hvězd po obloze. I to dokáže motýl vnímat a změny okamžitě zavést do svého kurzu.
2…. jsou to barevní migranti?
Teplo je pro motýly jedním ze základních předpokladů pro přežití. Nejsou totiž schopni regulovat svou vnitřní teplotu a v chladu by nepřežili. Co tedy dělají, když se ohlásí zima?
Někteří stráví mrazy ve stavu strnulosti (hibernace), ti zcestovalejší, hlavně babočky a lišajové, se ale vydávají za teplem do vlídnějších krajin, pro které neváhají překonat stovky, někdy i tisíce kilometrů. A nejde o žádné vycházkové tempo.
Taková babočka bodláková (Vanessa cardui) dokáže s větrem v zádech migrovat až rychlostí 112 km/hod! Zimu se každým rokem vydává ze Severní Ameriky do středního Mexika přečkat i miliony monarchů stěhovavých (Danaus plexippus).
Cesta trvá tři měsíce a drobní tvorečkové během ní uletí až 5000 kilometrů! Žádný jiný motýlí druh nic takového nedokáže.
3….létali už nad hlavami dinosaurů?
Jejich evoluční minulost je sice dlouho dobu zahalená rouškou tajemna, nakonec se ale biologové shodnou, že poletující motýly měli nad svými hlavami s největší pravděpodobností už dinosauři.
Takové babočky a jejich příbuzní se vzduchem prokazatelně proháněly zhruba před 90 miliony let. Podle jedné z těch odvážnějších teorií můžou dokonce motýli za dinosauří zánik.
Obří apetit housenek, živících se výhradně rostlinami, kterých bylo tedy všude dost, měl vést k tomu, že býložraví dinosauři postupně umírali hlady. A čím méně bylo těch býložravých, tím větší hlad měli ti masožraví. Nedostatek jídla je nakonec zahubí všechny.
4….jeden z nich píská jako myš?
S většinou motýlů si moc nepopovídáte. Mlčí jako zařezaní. Jednou z čestných výjimek je lišaj smrtihlav (Acherontia atropos), obratný letec a vášnivý milovník lilkovitých rostlin a medu.
V případě ohrožení začne vydávat krátké pisklavé zvuky takového rázu, že by mohl z fleku imitovat myš. Za svou originální schopnost vděčí vzduchovým vakům, ze kterých v případě potřeby vypouští vzduch přes membránu.
Když skončí v cizích spárech, prostě zapiští, takže predátor se často lekne, povolí sevření a lišaj uletí. Právě hlučnost, velikost a samozřejmě charakteristická kresba ve tvaru lebky na hrudi z něj v minulosti udělali postrach řady lidských obydlí. Z obav ze zlých čar byl dokonce přibíjen na dveře.
5….jejich křídla fungují jako solární panely?
Brázdit celý den vzduch není jen tak. Na tak heroický výkon je potřeba se důkladně připravit, načerpat energii, prohřát svaly, které jsou potřeba k létání. Proto se motýli tak rádi vystavují slunečním paprskům.
Jejich křídla totiž fungují jako živé sluneční kolektory. Ba co víc. Jsou ještě účinnější!
„Motýlí křídla dokážou vstřebat a využít energii, navzdory své nepatrnosti, až 17x lépe, než činí solární panely,“ říká profesor Tapas Mallick z Institutu životního prostředí a udržitelnosti v anglickém Exeteru.
Mezi přeborníky v efektivitě využívání slunečních paprsků patří bělásci. Svá křídla rozprostírají do tvaru písmene „V,“ což jim spolu s jejich specifickým povrchem umožňuje nastartovat svaly za polovinu času, než to stihnou jiní.
6….patří mezi největší opylovače?
Možná se tak nemusí na první pohled zdát, ale motýli zdaleka nefungují jen jako okrasný přírodní prvek. Jsou celosvětově druhým největším opylovačem květin. Hned po včelách.
Díky dlouhému sosáku jsou schopni proniknout do dlouhých trubkovitých květů, kam se jiný hmyz nedostane. Pro některé typy květů jsou dokonce jedinými možnými opylovači, zejména pokud pestíky a tyčinky vyčnívají daleko do prostoru.
Oproti svým včelím konkurentům sice nedokážou na své nožky naložit tolik pylu, tenhle nedostatek ale nahrazují dalšími úložnými prostory – sosákem, křídly nebo hrudí.
Bonus navíc
Bezkonkurenční Attacus atlas
Každý zvířecí druh má svého nepsaného krále. V motýlí říši si pro sebe trůn uzmul Attacus atlas. A to přitom po vylíhnutí z kukly žije jen několik dní.
I tak krátký čas mu stačí k tomu, aby si udržel svůj světový primát – největší celkovou křídelní plochu ze všech motýlů i druhů hmyzu na světě. Jeho až 400 cm čtverečních zatím nenašlo konkurenci.
Stejně jako 31centimetrové rozpětí křídel samice ptakokřídlece Alexandřina (Ornithoptera alexandrae), obývající tropické pralesy severní Papuy Nové Guineje. Vhledem k její velikosti je místními domorodci sestřelována rovnou šípy.
Stejného čísla obvykle dosahují i rozepjatá křídla brazilské tyzy velké (Thysania agrippina) patřící mezi pravé můry. V ojedinělých případech však může mít ještě o dva centimetry více.
