Nevěří svým očím. Mladá slečna, sedící v kupé naproti němu, si chytne lem punčoch a klidně si je před ním sundá. Navíc si s tím dává na čas. Guth-Jarkovský si pohoršeně odkašle a dívku zpraží přísným pohledem. „Nemrava nemravná,“ pomyslí si. Věří, že na veřejnosti by se měl člověk chovat skromně a uměřeně.

Přední český mravokárce Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (1861–1943) má jasno v tom, jak se má správný člověk chovat. A to za každé situace, ať už je doma, nebo ve společnosti.

Jeho výčet pravidel slušného chování, známý jako Společenský katechismus, vydá na tři svazky.

Hlava kolem z nich jde i Tomáši Garrigu Masarykovi (1850–1937), který se kvůli tomu s Guthem-Jarkovským, toho času hradním ceremoniářem, v nedobrém rozejde.

Jsou některé poučky aplikovatelné i do dnešní doby, nebo jsou sto let stará pravidla slušného chování už jen reliktem dob dávno minulých?

1) Dobrý den!

Základní pravidlo zní: „Pozdravovati je zdvořilost, ale odpovídati na pozdrav povinnost.“ Kdo s pozdravem začíná, záleží nejen na pohlaví, věku a postavení, ale i na tom, zdali jde jeden ze zúčastněných s dámou, či ne.

Guth-Jarkovský dopodrobna rozebírá i práci s kloboukem při pozdravu, což už dnes řešit nemusíme.

2) Přátelský stisk

Je to gesto zdvořilosti a přátelství a často tvoří nedílnou součást pozdravu. Řeč je o podání ruky. Ruku (pravou) podáváme celou (nikoli jen prsty), rovnou a přímo. Nesmělost není na místě.

„Při podání ruky neprovozujme tedy žádného tělocviku, jakož vůbec ve společnosti žádného tatrmanství.“

3) Úsměv s mírou

„Zdvořilosti nabývají teprve ceny a významu, jsou-li učiněny s jistým půvabem,

a jejich nejpřirozenějším a nejpůvabnějším průvodcem jest úsměv.“ Guth-Jarkovský ale zároveň varuje. Neustálý úsměv je znakem duchaprázdného člověka. Pozor také na žerty, může jich být příliš.

4) Cigarety jen mužům

Přestože je společnost kouření přivyklá, kuřáci by při „šermování hořícím viržinkem“ měli brát zvýšeného ohledu vůči nekuřákům, ženám, starým lidem a zejména nemocným.

K dámám se pak podle Guth-Jarkovského kouření nehodí vůbec, neboť se nesnáší s ženskou jemností.

5) Žádná špína

Muž by měl mít vlasy krátce zastřižené a učesané. Naopak může mít klidně plnovous (ovšem řádně přistřižený), pokud mu nevadí, že mu bude zakrývat ozdobu na klopě. Samozřejmostí je celková čistota, což platí i pro dámy. „Čisté nehty jsou důležitější než vyžehlené kalhoty,“ říká autor.

6) Sebeobdiv je hřích

„Nesluší se dívati se na ulici do zrcadel ve výkladních skříních nebo používati tabulových skel výkladců, kaváren atp. jakožto zrcadel.“ Takové chování je totiž projevem odsouzeníhodné ješitnosti.

Do zrcadel se lze podívat po úpravě toalety, ale výhradně kvůli kontrole čistoty zevnějšku.

7) Ticho v MHD

Z tramvaje se nejdříve vystupuje a až poté se do ní nastupuje.

Pokud máme na zádech batoh, vezmeme si ho do ruky, aby nepřekážel.

Po nástupu ostatní cestující nezdravíme, ale ptá-li se někdo na směr cesty, odpovíme. Pokud cestujeme s dítětem, nenecháme ho znečistit sedačku zablácenými botičkami.

8) Čeština, čéče!

Guth-Jarkovský se věnuje i pravidlům konverzace a naříká nad stavem tehdejší češtiny:

„Vzniká nová běžná pražská čeština s ohavnými úslovími »vo co de«, »že melou«, »kam valej«, »tě péro«, řeč, v níž druh druha oslovuje »čéče!«.“ Mluva má být zřetelná, správná a bez vulgarismů.