„Vstávat v šest, obědvat v deset, večeřet v šest, uléhat v deset, budeš žít desetkrát deset (let),“ vzniká už na konci středověku jednoduchý, ale trefný a výstižný návod na pravidelný zdravý životní styl.
Moc velký úspěch ale zřejmě nemá, protože jeden mravokárný spis z 15. století jízlivě upozorňuje, že sotva se venkovský člověk vrátil krátce před polednem z kostela, už prý „zasedl ke stolu a plnil si břicho a proléval hrdlo až do pozdního večera“.
Zkrátka hodoval, když k tomu měl čas a příležitost. Církvi se to moc nelíbí, propaguje skromnost i v jídle.
Oblíbený sladký koláč
Co dobrého si dopřeje člověk v době vlády Jagellonců v 15. století u nás? Oběd třeba začíná koláčem ušlehaným z mléka a vajec, smaženým na pánvi a posypaným rozinkami, mandlemi či anýzem naloženým v cukru.
Jde o něco podobného jako dnešní palačinky a jistě se vám sbíhají sliny už během tohoto líčení. Na druhou stranu je nasnadě, že z takové stravy příliš mnoho živin nezískáte.
Ranní jídlo oželí
Večeře bývají bohatší. Venkovanům přes den vyhládne a spořádají klidně krajíc chleba, polévku či hrachovou kaši, dál kus masa nebo jablko a sýr a zají to opět chlebem. Hlavně v létě se někdy, zatím ovšem spíše výjimečně, jí i ráno.
Vůbec poprvé se tak setkáváme se snídaní, která bývá lehčí a studená. Jí se chléb s kaší a pije se mléko. Většinou ale lidé ranní jídlo oželí, poprvé se jí až během dopoledne, obvykle právě kolem zmiňované desáté hodiny. Pravidelné snídaně se obvykle stávají až záležitostí 18. století.