„Středověký člověk na venkově nepočítal čas na dny a měsíce, vnímal pouze léto (čas válečných tažení) a zimu (dobu odpočinku),“ vypráví současný historik František Čapka. Lidé se nenechali honit časem.
Důležitými se stávaly určité dny, které tvořily předěly během roku. Za vlády Přemyslovců od 10. do počátku 14. století měly u nás velký význam dny slunovratu. Podstatný byl i svátek sv. Jiří 24. dubna a sv.
Havla 16. října, kdy se odevzdávaly desátky, šlo zároveň o významné mezníky zemědělského roku. Na Havla se končilo s polními pracemi, chasa dostávala výplatu, uzavíraly se obecní smlouvy. Svatojiřský svátek naopak znamenal, že práce jsou už v plném proudu.
Bohatí jedí sýr
K vařenému jídlu se lidé scházeli dvakrát denně, poprvé většinou kolem desáté hodiny na oběd, podruhé k večeři mezi 16.–18. hodinou.
Venkovská hospodyně rodinu uctila nejdřív chlebem, potom přinesla na stůl polévku nebo kaši a jako třetí chod následoval kus masa, pečínka. Strava tak dobře zasytila. Na bohatších měšťanských stolech nechyběla na závěr ještě sladkost nebo sýr.
Přerušovaný odpočinek
Spát se chodilo hlavně v zimě brzy, krátce po setmění, doslova se slepicemi. Svícení nebylo jen tak, vlastnit dostatek svíčky pro večerní práci znamenalo bohatství. Ovšem často se spalo přerušovaně.
Mezi dvě části spánku se vložila hodina nebo dvě bdění, během nichž si lidé povídali, modlili se nebo provozovali sex. Ještě v 16. století radila jedna francouzská příručka, že právě tohle období je ideální doba k početí potomka.
