Umí být pořádně sladké, ale cukroví to není, prospívá zdraví, ale lék to není, je cenným zbožím z exotických krajin, ale vzácné dřevo ani drahokamy to také nejsou! Je to ovoce, pyšnící se skvělou chutí a mnohdy i zajímavou minulostí…
Během objevování Ameriky trpí námořníci velkým nedostatkem vitamínů a sužuje je tak řada nemocí. Pomohou jim pomeranče! Dlouho vydrží, a proto si je berou s sebou na palubu.
Brzy se začnou pomerančovníky sázet podél zámořských cest a oranžový zázrak se rychle rozšíří světem. A bylo na čase, vždyť v Indii nebo Číně znají pomeranče minimálně 7000 let!
Jakou cestu musí ujít další druhy ovoce, abychom se do nich mohli zakousnout také?
KIWI: Pták a ovoce v jednom
Ptáka kiviho v češtině píšeme s jednoduchým „v“ a kiwi, které jíme, s dvojitým „w“. Rozdílem v pravopisu se ale nenechte zmást!
Šťavnaté zelené plody jsou skutečně pojmenované podle nelétavého opeřence žijícího na Novém Zélandu. Dává to smysl, barvou i tvarem bříška je pták od ovoce téměř k nerozeznání.
Méně logická už je skutečnost, že plody liány aktinie lahodné ze Zélandu nepocházejí!
Ani bobule, ani melouny…
Přestože dnes patří ostrovní stát k hlavním vývozcům, úplně na počátku kiwi rostou v Číně. Tam se jim tedy říká „broskve makaků“, protože si na nich pochutnávají právě místní opice.
V angličtině se ujme pojmenování „čínský angrešt“ – ještě předtím, než si na počátku 20. století přiveze děkan novozélandské univerzity pár plodů z Číny domů.
Když později Nový Zéland dováží čínský angrešt do USA, v panující atmosféře studené války by s ničím „čínským“ nepochodil, a proto plody nazve „melonettes“. Ani to však není ideální, pro dovoz melounů totiž platí vysoké clo.
Nové a poslední jméno už naštěstí slaví úspěch po všech stránkách!
ANANAS: Všemi milovaný!
Se jménem ananasu je to jednoduší. Prvotní „anana“ vznikne z „nanas“, což v jazyce jihoamerických indiánů Guaraní znamená „vynikající ovoce“. Právě od indiánů máme o konzumaci ananasu první zmínky, jeden psaný záznam pochází dokonce z počátku letopočtu.
Již domorodci Nového světa správně tuší, že se díky jistým složkám ananasu lépe tráví bílkoviny, a tedy i masitá strava.
Když přijede Kryštof Kolumbus (1451-1506) na území dnešního regionu Guadeloupe, po hostině místních kanibalů tu najde poházené zbytky ananasu mezi okousanými částmi lidským těl!
Praktické balení
Plod nízké tropické rostliny pojmenuje „piña de Indes“ (borovice indiánů) a přiveze ho do Evropy, kde je pro svou exotickou chuť i vzhled přijat jako hotový zázrak přírody!
Ananas je neporve symbolem luxusu, slouží nejen k jídlu, ale také jako ozdoba stolu.
A proč ho dnes vídáme na pizze zvané Havaj? Právě na Havajských ostrovech totiž v roce 1901 zakládá Američan James Dole ananasový podnik Dole Food Company. Ten jako první začne ananas uzavírat do konzerv a zpřístupní ho tak celému světu. Čerstvý se totiž při dovozu rychle kazil.
AVOKÁDO: Proč jsme o něj málem přišli?
Teď ale na chvíli do Mexika. Země, která zbožňuje avokádo! O tom, že je avokádo skutečně ovoce, a ne zelenina, Mexičané rozhodně nepochybují. Vrtá vám však hlavou něco jiného, třeba proč mají tyto plody tak nezvykle velkou pecku?
Tady za odpovědí musíme desítky tisíc let zpět, do doby, kdy velkou část světa obývala obří megafauna. Nemáme už na mysli dinosaury, ale mamuty, přerostlé pásovce či obří lenochody známé pod jmény Lestodonti či Megatherium.
Ti dorůstají zhruba velikosti dnešních slonů, což je dost na to, aby avokádo i s peckou slupli celé! S jejich trusem se pak rostlina dál šíří.
Aztécká varlata
Pecka avokáda je tedy velká přesně pro jeho konzumenty. Příroda to tak zařídila možná proto, že ptáci a mnohá drobná zvířata jíst avokádo nemohu (vadí jim přítomný toxin persin).
Po době ledové však většina těchto obřích zvířat zmizí! Co teď, když avokádo nebude nikdo rozsévat?
Ovoce plné prospěšných látek naštěstí úspěšně zkultivují američtí domorodci a pojmenují ho podle podobnosti s varlaty (v jazyce Aztéků „ahuatacl“, z čehož se postupně vyvine dnešní tvar). Avokádo také považují za silné afrodiziakum.
JAHODY: Na příkaz mlsného krále
Avokádo je pro vás moc exotické a raději si dáte třeba jahody?
Skvělý výběr, jahody zbožňuje i sám francouzský král Ludvík XIV.(1638-1715) „Proč jsou ale tak malé?“ stěžuje si často při mlsání červených plodů a tiše závidí Chilanům, kteří prý mají jahody mnohem větší.
Když tedy Král slunce vyšle do Jižní Ameriky svého špeha Amédée-Françoise Freziéra (1682-1773), kromě kontroly pevností španělských kolonií mu dá i jiný úkol.
V přestrojení za obchodníka má nakoupit chilské jahody, aby mohli podobné začít pěstovat i ve Francii.
Sladká souhra okolností
Frézier ovoce skutečně doveze (na jeho počest se jahody ve francouzštině jmenují „fraises“), ovšem zahrádkářům se reprodukce řadu let nedaří.
Jahody totiž mají samčí a samičí rostliny, Evropané nevědí jak na to, a ty samčí (bezplodové) tedy vytrvávají jako plevel.
Pomůže až náhoda. Během Velké francouzské revoluce se do Francie dostanou i jahody z americké Virginie a zahradníci je dají do záhonu k těm chilským. Výsledkem jsou velké sladké plody, na kterých si pochutnáváme dodnes!
JABLKA: trpká sláva
I obyčejným jablkům vede do našich sadů a zahrad dlouhá cesta. První jablko nevyroste v bájné řecké zahradě Hesperidek, ani na stromě poznání v ráji Adama a Evy, ale minimálně již okolo roku 2000 let př. n. l., na svazích Malé Asie. Odtud se dostane do Středomoří, stane se uctívaným ovocem a mnohde i lékem.
Postupně vzniká řada odrůd, ale na většině z nich byste si moc nepochutnali – jablka jsou oproti těm dnešním dost trpká.
Nápoj Ameriky
Reputaci příliš nevylepší ani plody jabloní rané Ameriky, které tu pro přicházející kolonisty ve velkém vysází misionář Jonathan Chapman (1774-1845) známý jako Johnny Appleseed.
Že však jablka nejsou moc k jídlu, tu nikomu nevadí, jejich účel je jiný! Vyrábí se z nich oblíbený lehce alkoholický nápoj cider a postupně i silnější jablečná pálenka Applejack. Nápoj, který ve své době oblibou překonává pivo i whiskey!
Postupně se však přeci jen podaří vyšlechtit chutnější odrůdy a jablka se zařadí mezi nejoblíbenější ovoce světa.
