Podle Angličana Jana Viklefa (asi 1320–1384) nejsou křížové výpravy ničím jiným než pouhými loupežnými přepadeními.
Filozof navíc otevřeně hlásá, že církev by měla zůstat chudá jako v dobách prvních apoštolů. To se jejím představitelům samozřejmě nelíbí, což vede v roce 1377 k Viklefově odsouzení ze strany papeže Řehoře XI. (asi 1329–1378).
Arcibiskup filozofa nemá rád
S jeho spisy se po svém rozhodne vypořádat i pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka (asi 1376–1411). 16. července 1410 hoří hranice s Viklefovými údajně bludnými knihami i v Praze.
Mstí se Husovi
Budí pozdvižení, protože pražští studenti Angličanovo učení dobře znají. Arcibiskup se pálením Viklefových děl zároveň mstí Janu Husovi (kolem r. 1370–1415), který se o Viklefovi ve svých kázáních často zmiňuje.
