Papež Lev X. (1475–1521) svojí bulou „Exurge Domine“ z 15. června 1520 zapovídá číst knihy Martina Luthera (1483–1546). Když německého teologa vyslýchají 17. a 18. dubna 1521 na říšském sněmu ve falckém Wormsu, odmítne odvolat cokoliv ze svého učení.
Na oplátku se proto 8. května 1521 dočká vyhlášení říšské klatby nad svojí osobou. Wormský edikt vydaný na závěr sněmovního jednání 26. května 1521 pak jednoznačně prohlašuje všechny Lutherovy spisy za nežádoucí.
Všechno hned spálit
Zakazuje jejich další šíření a nařizuje veškeré dostupné výtisky okamžitě spálit. To ale není všechno. Pronásledování se nedočkají jenom jeho knihy, ale i sám autor. Nikdo mu nesmí nabídnout přístřeší a pokud se s ním setká, musí ho hned poslat do Říma.
Vlivný ochránce
Naštěstí má rebel svého ochránce, saského kurfiřta Fridricha III. Moudrého (1463–1525), který mu poskytne azyl na hradě Wartburg. Tam Luther pokračuje v práci, překládá biblický Nový zákon.
