V nejmladší době ledové se po povrchu ekvádorského poloostrova Santa Elena procházeli lenochodi skutečně obřích rozměrů. Pro představu, ti největší jedinci byli velcí přibližně jako dnešní sloni. Jejich život však byl náhle ukončen ničivou katastrofou. Vědci nyní odhalili, co se před zhruba 20 tisíci lety stalo.

Tanque Loma je lokalita ležící u jihozápadního pobřeží Ekvádoru, pro oblast jsou charakteristické četné asfaltové jámy, které v sobě ukrývají tisícileté poklady. Jsou v nich totiž zakonzervované fosilní pozůstatky pradávných živočišných a rostlinných druhů.

V roce 2003 jedna ropná společnost odkryla pohřebiště 22 gigantických lenochodů druhu Eremotherium laurillardi – 15 dospělých jedinců, zbytek byla mláďata.

Mimo 575 kostí těchto živočichů zde byly nalezeny i fosilie jelena, koně, pásovce Pampatherium a chobotnatce Gomphotherium.

Masové pohřebiště

Přestože byly fosilie velkých pozemních tvorů objeveny v asfaltu a přímo se ta možnost nabízí, asfalt nebyl příčinou jejich smrti, jak nyní tvrdí paleontologové.

Podle odborníků by uvízlá, rozkládající se těla živočichů přilákala predátory, kteří by zákonitě museli skončit stejně, ale nebylo tomu tak.

„Lenochodi a další tvorové se museli utopit, jejich kostry pak byly zachované pronikáním asfaltu, který se na místě objevil až později,“ popisuje Emily Lindseyová, vedoucí výzkumu.

Tuto hypotézu podporuje fakt, že prostředí bylo velmi bažinaté, na základě odkrytých sedimentů a geochemických údajů se zde zřejmě nacházel močál, jenž pravidelně vysychal.

Z uložení kosterních pozůstatků, rozboru zbytky stravy lenochodů a z rozmanitého věku tvorů odborníci usuzují, že uhynuly všichni najednou. Ale jak k tomu došlo?

Kontaminace výkaly

Při hledání odpovědi badatelům posloužila analogie se současnými živočichy, jež mají podobné rozměry – s hrochy.

U hrochů žijících v Africe bylo zpozorováno, že se v období sucha shromažďují u napajedel, na jednom místě se jich tak může vyskytnout až 140 jedinců. S úbytkem vody souvisel větší výskyt výkalů a těl uhynulých hrochů.

Jejich smrt byla způsobena v důsledku vyšší míry znečištění vody.

Ze 140 hrochů jich na konci období sucha přežilo pouhých 40. Paleontologové předpokládají, že se stejný scénář odehrál i v Tanque Loma, množství nalezené hmoty v okolí tvorů pravděpodobně pochází z jejich stolice.

Co byli zač?

Lenochodi druhu Eremotherium laurillardi byli obří formou chudozubých (Xenarthra) savců, příbuzných dnešních lenochodů a pásovců.

Jejich první výskyt je možné vystopovat do Jižní a Střední Ameriky, druhotně se později dostali i do Severní Ameriky. Jednalo se o býložravce, a tak jejich hlavní složkou jídelníčku byly listy stromů. Poznávacím znakem byly velmi dlouhé drápy.

Největší zástupci tohoto druhu dosahovali ve vztyčené podobě velikosti přibližně 6 metrů a hmotnosti kolem 3 tun.