„Padá hvězda, něco si přej!“ Toto rčení zná snad každý a na přelomu července a srpna můžete mít takovýchto přání klidně i několik desítek za hodinu. Nastává totiž období, kdy nebe roní Slzy svatého Vavřince.

Oficiálně noční oblohu brázdí roje meteorů, známé jako Perseidy. I když je během roku viditelných podobných úkazů hned několik a některé jsou i jasnější, tento je díky ideálním letním pozorovacím podmínkám nejznámější a nejoblíbenější. Zkrátka pravá romantika!

Stopy po kometě

Své jméno Perseidy získaly po souhvězdí Perseus, ze kterého zdánlivě vylétají. První meteory se na nočním nebi objevují už v poslední červencové dekádě, ale je jich jen několik za hodinu.

Postupně se jejich frekvence zvyšuje a okolo 12. srpna dosáhne svého maxima. Tehdy je jich možné spatřit až desítky během hodiny. Nejvíce jich je vidět mezi půlnocí a ránem. Z technického pohledu samozřejmě nejde o žádné padající hvězdy.

Jsou to prachové částice, které po sobě zanechala kometa 109P Swift-Tuttle, která se naposledy přiblížila ke Slunci v prosinci 1992. Znovu k tomu dojde až v roce 2126. Rok co rok ji ale připomene nádherná podívaná, protože naše planeta na své dráze pravidelně prochází skrze prachový proud, který po kometě zůstal.

Poležet si za městem…

Prachové částice zvané meteoroidy se střetávají se Zemí a v atmosféře zazáří jako světelný jev zvaný meteor. Do atmosféry vstupují rychlostí 59 km/s a začínají zářit zhruba ve výšce 120 kilometrů nad zemí.

Pohasínají o desítky kilometrů níže, často i méně než 80 kilometrů nad zemským povrchem. Na jejich pozorování je nejlepší vyhledat místo za městem, bez světelného znečištění je totiž možné zahlédnout i slabší meteory.

Není třeba brát si dalekohled, jsou viditelné pouhým okem. Odborníci doporučují si k jejich sledování lehnout, tak si na noční výlet přiberte deku nebo spacák.

Odhalené tajemství

První zmínky o tomto úchvatném divadle pocházejí z roku 36 z Číny, další zprávy jsou také z Koreje a Japonska. První známé pozorování na území Evropy se datuje do roku 811. Ale legenda tvrdí něco jiného a vrací se do 3. století našeho letopočtu.

Odkazuje na umučení svatého Vavřince (?230-258), po kterém se údajně poprvé tyto meteory objevily.

V roce 1762 objeví holandský přírodovědec Pieter van Musschenbroeck (1692-1761), že k výskytu zářivých rojů dochází během léta každoročně a o 73 let později je belgický astronom Adolphe Quetelet (1796-1874) lokalizuje do souhvězdí Persea.

Přímou spojitost meteorů s kometami však najde teprve italský astronom Giovanni Schiaparelli (1835-1910) a dokonce určí v roce 1861 původ Perseid v prachu z konkrétní vlasatice.

Slzy za mučedníka?

Svatý Vavřinec je jedním z církevních hodnostářů v Římské říši. Při pronásledování křesťanů neuposlechne příkaz krutého císaře Valeriána (?190-260), aby mu po mučednické smrti papeže Sixta II. (?-258) odevzdal církevní majetek.

Vyžádá si tři dny k tomu, aby majetek mohl shromáždit. Ale místo toho, aby ho připravil pro císaře, raději ho rozdá chudým lidem. Jeho šlechetný skutek ho však stojí život. Je zaživa upečen!

Několik dnů po této události 10. srpna roku 258 si lidé všimnou, že z nočního nebe padají třpytivé roje, které připomínají slzy. A právě tak prý získá tento úkaz své lidové pojmenování.