Pobyt člověka na Marsu je pořádně tvrdý oříšek. Rudá planeta je naší Zemi v něčem trochu podobná, ale v lecčems je velice odlišná. Mars je daleko menší a lehčí než Země, proto je na něm i menší přitažlivost.

Proti naší planetě dosahuje asi 38 %. Lidský organismus je však stavěn pro zemskou gravitaci. V praxi by to znamenalo, že každý člověk na Marsu by měl tu menší, tu větší problémy se stabilitou.

Vlasy by mu volně vlály v prostoru, což by samozřejmě nebyl takový problém. Jenže, stejné by to bylo i s orgány v těle a také s krví. Na Zemi je díky silné gravitaci mnohem více krve v nohou než v hlavě a srdce se tomu přizpůsobuje.

Na Marsu by v hlavě krve výrazně přibylo, protože by nebyla tolik tlačena směrem dolů. Výsledek? Lidem se bude postupně zvětšovat hlava.

Nižší či žádná gravitace znamená i úbytek svalstva. S tím už nyní mají problém astronauti na ISS. Nemusejí totiž překonávat gravitaci a jejich svalová hmota ubývá i přesto, že každý den cvičí 2 hodiny. Člověk svaly posiluje tím, že překonává gravitační odpor.

Protože ten je na Marsu menší, lidé by část svalové hmoty ztratili a oslabily by se i kosti. Ty by nemusely nést takovou zátěž, a tak by se z nich odplavoval vápník a atrofovaly by.

Dlouhodobý pobyt v takovém prostředí by tedy vedl k deformacím lidského těla. Pokud by byla založena trvalá marsovská kolonie, je více než pravděpodobné, že nově narození Marťánci by přicházeli na svět s různými fyzickými vadami.