Jablko nepadá daleko od stromu. To platí i v případě Albrechta Habsburského, který se pouští do boje s českými Přemyslovci podobně jako předtím jeho otec Rudolf I. Habsburský.
Již v roce 1304 Albrecht neúspěšně oblehne Kutnou Horu, jen aby po smrti Václava III. celé Čechy prohlásil za odumřelé říšské léno, které vkládá do správy synovi Rudolfu Habsurskému (1281–1307).
O Albrechtovi jako viníkovi hovoří předně Dalimilova kronika. „Když římský král, který byl Vaňkovým (Václavovým) ujcem, a tak o něho se starat byl též nucen, chtěl mu vybrat sluhy, vzal tři Durynky, a bezděky stal se jeho smrti strůjcem,“ praví se v ní.
A o vině Albrechta Habsburského (1255–1308) si šuškají také Poláci.
Tamní kronika Matyáše z Michovic doslova tvrdí, že „někteří tvrdili, že římský král Albrecht poslal na dvůr krále Václava tři švábské rytíře a postaral se o takovou vraždu“.
Římský král na pranýři
Je tomu tak skutečně? Nebo se jen Poláci snažili zamaskovat svou vinu a „hodili“ ji právě na Albrechta? Je to totiž právě on, kdo z vymření Přemyslovců nejvíc těží – ačkoli pouze dočasně.
Král Rudolf, označovaný v Dalimilově kronice za „krále Kaše“, umírá jen rok po převzetí vlády a o další rok později zemře také Albrecht. I tato verze má však četná „ale“.
Za prvé je Václav III. (1289–1306) zároveň Albrechtovým synovcem – skutečně by si objednal vraždu příbuzného?
Za druhé, jakmile se Albrecht o Václavově vraždě dozvídá, upouští od příprav tažení proti Wettinům a poměrně zaskočen se vydává k českým hranicím.
Dlouho připravovaná výprava za Wettiny je náhle odložena a zdá se, že Albrecht tak nemohl mít tušení o tom, že se vražda vůbec chystá.