Po smrti císaře Rudolfa II. si zuby na jeho sbírku uměleckých děl nebrousí jenom habsburská císařská rodina.

Když arcivévoda Maxmilián Bavorský (1573–1651) odjíždí z Prahy po vítězství katolíků na Bílé hoře v roce 1620, s sebou si do zavazadel přibalí i pár vzácných kousků ze sbírky.

Něco z bohaté kolekce si „zapůjčí“ i Karel I. z Lichtenštejna (1569–1627), místodržící českých zemí, který se podepíše pod rozsudky 27 českých pánů popravených v červnu roku 1621 na pražském Staroměstském náměstí.

Jak jsou zřejmě překvapeni Karlovi dědicové, když jim roku 1636 pošle rakouský císař Ferdinand II. (1578–1637) list s urgencí, aby „zápůjčku“ vrátili… Když do Prahy v letech 1630–1631 dorazí Sasové, i oni si vezmou svoji část kořisti.

Císař Ferdinand II. i Ferdinand III. (1608–1657) pro změnu rozdávají díla ze sbírky jako odměny za věrnost a zároveň i jako úplatky pro získání politické podpory.

Soupis seberou dobyvatelé

Později už je stav sbírky tak neutěšený, že její správcové Hans Karl König a od roku 1634 Dionysio Miseroni (1607–1661) mnohokrát upozorňují, že je třeba provést novou evidenci děl.

„Jinak už nikdy nikdo nedá dohromady, jaké poklady vlastně sbírky ukrývají,“ připomínají novým pánům Pražského hradu.

Ty to ale příliš nezajímá, a proto k provedení soupisu nakonec dojde až na přelomu let 1647 a 1648. Ironií osudu v té době obsazují Prahu Švédové.

„Přivezte mi ty nádherné obrazy,“ žádá švédského generála Jana Kryštofa Königsmarka (1600–1663) královna Kristina (1626–1689), velká milovnice umění. Když Königsmark dostane v Praze do ruky Miseroniho seznam, zajásá. Získává přesný přehled o celé sbírce.

Německými mistry pohrdá

Jakmile ale ukradená díla dorazí do švédského Stockholmu, královna Kristina se netají zklamáním. „Tohle jsem si nepředstavovala,“ ošklíbá se nad obrazy.

Zajímá ji totiž hlavně italské malířství a italských obrazů zde moc není, protože většina z nich už předtím skončila v habsburské rezidenci ve Vídni. Němečtí a nizozemští starší mistři Kristinu nijak nenadchnou.

„Klidně bych je všechny vyměnila za dvě Raffaelova díla,“ vyjádří se pohrdavě o takových velikánech, jako jsou němečtí malíři Albrecht Dürer (1471–1528) nebo Lucas Cranach starší (1473–1553)

Antická torza považují za zmetky

Krádež drancujícími Švédy je poslední kapkou k likvidaci. Seznam z roku 1650 se stává smutným svědectvím konce sbírky.

„Několik poničených obrazů a prázdných rámů – mezi nimi Dürerova Růžencová slavnost a zbytky Cranachova oltáře z katedrály, sochy zhotovené z minerálů, které by nepřežily transport, zoologické a mineralogické sbírky, různá orientalia, která se švédským vojákům nezdála vzácná nebo zajímavá, stejně jako antická torza, která považovali za rozbité plastiky,“ popisuje trosky slavné kolekce historička umění Fučíková. Ze Stockholmu se sbírky v dalších staletích rozptýlí po celém světě.

Díla končí na smetišti

Dílo zkázy nakonec dovrší rakouský císař Josef II. (1741–1790), který chce Pražský hrad přestavět na dělostřelecká kasárna. I když se mu tento plán nakonec naštěstí nepodaří uskutečnit, zbytek rudolfínské sbírky jde v roce 1782 do dražby.

Díla slavných mistrů se tu prodávají za zlomek původní ceny.

„Slavné mramorové torzo Ilionea bylo prodáno za 30 krejcarů, krejcarové částky byly požadovány za obrazy tak slavných mistrů jako byl Pieter Brueghel starší, spoustu jiných předmětů shledali pořadatelé dražby neprodejnými a nechali je prostě vyhodit na smetiště,“ líčí smutný konec český historik Josef Janáček (1925–1994).

Tři tisíce obrazů, několik set soch

Úplně přesně zrekonstruovat celou Rudolfovu sbírky se dodnes nepodařilo. Nezbývá proto nic jiného, než se v odhadu počtu kusů spolehnout na dobové zdroje z 1. poloviny 17. století.

Ty tvrdí, že obrazů byly asi tři tisíce, k tomu několik set soch a několik tisíc uměleckořemeslných předmětů. Chybí i přesné zprávy, kam se po světě zatoulala díla odvezená v době třicetileté války (1618–1648) nebo prodaná v pozdější době.

Smutnou skutečností zůstává, že kvůli rozkradení rozsáhlé císařovy sbírky přišla Praha o jedinečnou možnost stát se ve své době nejproslulejší galerií Evropy.