Šálek jemně cinkne o talířek. Nechybí mnoho a horká tekutina by vyšplíchla na sněhobílý ubrus. Marii Terezii fascinují hrátky obrovského chobotnatce ve výběhu tolik, že se málem polije svojí oblíbenou kávičkou.
Po svém boku má energickou manželku, která úspěšně vládne ohromné monarchii. František I. Štěpán Lotrinský (1708–1765) se vedle svojí choti Marie Terezie (1717–1780) trochu nudí.
Prohání krásné ženy u dvora, ale zároveň se ukáže jako velmi zdatný hospodář, který za svůj život shromáždí nemalé jmění. Rozptýlení v náručí dam a podnikatelské aktivity mu ale k uspokojení nestačí. Intenzivně se zajímá o vědu a přírodu.
Jeho sbírky později vytvoří základ vídeňského přírodovědného muzea. Exotické tvory ale chce pozorovat také na živo, a proto na okraji zámeckého parku v Schönbrunu zakládá zoo.
Rozptýlení po mši
Vytvořením plánů zvířecího koutku pověří architekta Jeana Nicolase de Jadota de Ville-Issey (1710‒1761) a hotové jsou už roku 1751. Zahradu tvoří výběhy se stejně velkými domky, kde najdou zvířata úkryt v noci, dále kachní a kuřecí dvůr a nezbytné administrativní budovy včetně domu pro ošetřovatele.
Jako inspirace poslouží zoo Belvedere, kterou roku 1716 postavil princ Evžen Savojský (1663‒1736). První sbírka zvířat pochází právě odsud.
Zahradou se František Štěpán pochlubí 31. července 1752, kdy nadšeným šlechticům předvádí exotické tvory. Pro rozšíření kolekce zvířat financuje dokonce výpravu do Západní Indie.
Pavilonek pro zábavu
„Pár let po založení zoo tu nechal císař postavit barokní snídaňový pavilón.
Kolem něj bylo rozmístěných 13 kotců se zvířaty, jako byly zebry nebo antilopy, a císař s manželkou Marií Terezií i hosty se mohli při snídani kochat exotickým pohledem,“ uvádí zástupce ředitele vídeňské zoo Harald Schwammer.
Osmiboký zdobný pavilónek přímo v srdci zahrady vzniká v roce 1759. Budova dovoluje v pohodlí si prohlížet zvířata v jejich výbězích.
„Budeme dnes snídat v pavilonku,“ poznamená natěšená Marie Terezie, když v červenci roku 1760 sluníčko za okny slibuje hezký den. Její manžel okamžitě souhlasí.
Dobové zprávy dokládají, že spěchá do zoo hned po ranní mši ve společnosti dalších dvořanů a jeho žena propadne stejné vášni. Často vítají nový den mezi zvířaty.
Žirafí móda
Nadšení pro chov zvířat projeví i jejich syn, císař Josef II. (1741‒1790). Organizuje výpravy do Afriky a Ameriky s cílem získat exotické kousky. V roce 1770 se díky tomu může vídeňská zoo pochlubit prvním slonem.
Habsburkové navíc projeví překvapivou velkorysost a nenechají si takovou podívanou jenom pro sebe. Už o osm let později otevírají zahradu plnou zvířat široké veřejnosti, a to dokonce zdarma. Trend rozšiřovat zoopark pokračuje i po jejich smrti.
Žirafa přibude do Schönbrunnu v roce 1828 jako dar od egyptského místokrále. „Už jste to viděla? Je to nejpodivnější stvoření, jaké kdy žilo,“ líčí dobře oblečená Vídeňačka svojí sousedce.
Ta za nic na světě nepřizná, že flekatého živočicha s dlouhým krkem ještě nespatřila. Nechce si udělat ostudu, a tak hned příští neděli spěchá do Schönnbrunu…
Žirafa přiláká tisíce lidí a rozmarní boháči nosí oděvy, účesy, šperky a další doplňky ve stylu „á la žirafa.“ Pro Vídeňáky se zoo stane oblíbenou atrakcí.
