Ozve se dvojí zahvízdání na dýmku a malí i ti větší přikovají svůj zrak k televizní obrazovce. Byla by škoda propásnout další dobrodružství nejoblíbenějšího námořníka na světě. Jmenuje se Pepek, miluje špenát a svou sladkou vyzáblou Olive.
Na to, že letos oslavil už 92 let, je stále ve skvělé formě. S pomocí ocelových svalů si dokáže poradit s jakoukoliv překážkou a ještě u toho pobavit miliony lidí.
V komiksu, odkud se později přesune na filmová plátna a do televize, se přitom původně objeví jen na skok.
Nejdřív hraje druhé housle
Píše se rok 1929. Už zhruba deset let přispívá kreslíř Elzie Crisler Segar (1894–1938) do newyorského listu Evening Journal krátkými komiksovými příběhy s názvem Thimble Theatre.
Ty se točí hlavně okolo postavy Olive Oylové, jejího bratra Castora a také jistého Harolda Hamgravyho, se kterým Olive v té době chodí. Námořník Pepek, kterého k nim Segar 17. ledna přidá, má sloužit jen jako jednorázové zpestření jejich dobrodružství.
Kreslíř jeho prostřednictvím vzdává hold svérázné postavičce, jakou je Frank „Rocky“ Fiegel (1868–1947). O muži s vyčnívající bradou, dýmkou, přikovanou v ústech, a nebývalou silou slýchává ve svém rodném Chesteru úplné legendy.
Vraťte nám Pepka!
O tom, že by udělal legendu i z Pepka, ale Segar nepřemýšlí. Nechá ho, aby dopravil Castora lodí do kasína a zase zpátky, do úst mu vloží pár vět a pak ho smete do propadliště dějin jako další z bezvýznamných postaviček na jedno použití.
Je přesvědčený, že už o něm nikdy neuslyší. Jenže to by se nesměli ozvat čtenáři, kterým se svalnatý prostořeký námořník líbí natolik, si na Segarovi vynutí jeho návrat do příběhu.
Pepkova popularita roste s každým dalším dobrodružstvím, do kterého ho kreslíř zakomponuje. Postupně vytlačí Castora i Hamgravyho a stává se sám hlavní postavou. Olive v příbězích zůstane, aby měl Pepek o koho se ucházet.
Oblíbenější než Mickey Mouse
Pepkův raketový vzestup je stvrzen v roce 1937 anketou, ve které čtenáři zvolí Thimble Theatre druhým nejoblíbenějším komiksem v USA. Jeho příběhy se šíří jako lavina, a když o rok později Segar podléhá leukémii, vychází zhruba v pěti stovkách novin a vydělávají mu na tu dobu závratných 100 000 dolarů ročně.
Jsou tak populární, že když je v listopadu 1938 Benito Mussolini (1883–1945) Italům v rámci zákazu veškerých amerických komiksů vezme, čelí takovému tlaku fanoušků, až je nucen je opět povolit.
Ve stejném roce vystřídá Pepek námořník Mickey Mouse na pozici nejoblíbenější kreslené postavičky v USA. V texaském městě Crystal City mu dokonce už v roce 1937 odhalí sochu jako vděk za zvýšenou popularitou špenátu, který se stane základní tržní plodinou místní ekonomiky.
Nejdřív slepice, špenát až potom
Pepek přitom této listové zelenině propadá postupně. Zpočátku je jeho obdivuhodná síla vysvětlena hlazením peří kouzelné slepice.
Plechovka špenátu se v jeho ruce začne pravidelně objevovat až díky americkému animátorovi Maxi Fleischerovi (1883–1972), který Pepka v roce 1933 rozpohybuje pro filmové plátno.
Dnes má postavička vlastní špenátové konzervy značky Popeye a v lednu 2004 je dokonce na počest 75. výročí Pepkova zrození newyorský mrakodrap Empire State Building osvětlen zeleně. To už je námořník s bílou čapkou, malou dýmkou a velkými svaly dávno legendou.
Za sebou má dokonce i hraný film. V roce 1980 mu tvář propůjčí Robin Williams (1951–2014). Do trháku má ale daleko.
Ukáže se, že Pepkovi je lépe animovanému a v televizi, ve které s vlastní show debutuje v roce 1960. Jen za dva roky je vyrobeno 220 pěti až sedmiminutových epizod.