Sókrates, současník filozofa Protágora, se stane zároveň jeho kritikem. Vadí mu, že on a jemu podobní chtějí na řečnění pouze vydělávat peníze. On sám podobné chování odsuzuje. Vděku a pochvaly se od aténské veřejnosti ale za takové chování rozhodně nedočká. Naopak.

Sokratova  snaha zachovat si vždy čistý štít jim není zrovna po chuti. Sókrates (469–399 př. n. l.) se jako člen rady pěti set, důležitého orgánu aténské demokracie, snaží stavět vždy na stranu práva.

Například se odmítá zúčastnit nezákonného procesu, kdy mají být odsouzeni vojevůdci, kteří zvítězili v roce 406 př. n. l. v peloponéské válce nad Sparťany. Místo aby jim Atéňané vyjádřili vděk, poslali je k soudu za údajné zanedbání povinností.

Podle jejich názoru prý neučinili všechno proto, aby zachránili své bojovníky. Sókratovy protesty ale nespravedlivý rozsudek stejně nezvrátí.

Kdo kazí mládež?

Mnohem více se ale Sókratovi vymstí jeho úzké spojení s jeho žáky. V roce 403 př. n. l. padne v Aténách vláda třiceti tyranů, v jejímž čele stál Sókratův žák Kritiás (460–403 př. n. l.).

Sókrata potom Atéňané obviňují z toho, že jeho názory umožnily vznik této zločinné vlády. Co na tom, že Sókrates nezodpovídá za chování svých žáků? Atéňané chtějí viníka, kterého by odsoudili za zločiny bývalých politických vůdců.

Na Sókratovi jim vadí jeho morální bezúhonnost a snaží se ho vtáhnout do osidel politiky a pošpinit. Teď mají konečně příležitost. Filozof se stává obětním beránkem, na kterém si zchladí své vášně.

Tříčlenný aténský lidový soud obviní Sókrata z bezbožnosti a zároveň ho nařkne, že kazí mládež. Svými názory prý zkazil své žáky Kritiáse a Alkibiada, členy tyranské vlády. Tím vlastně způsobil městu škodu.

Peníze nepřinášejí dobro

Před soudem se v roce 399 př. n. l. Sókrates hájí sám a dotkne se i pomluvy, podle které si nechával za své přednášky platit.

„Jestliže jste od někoho slyšeli, že se já zabývám vzděláváním lidí a že si tím vydělávám peníze, ani to není pravda,“ odporuje soudcům. Tím se snaží vyvrátit obvinění z kažení mládeže.

„Nevzniká z peněz ctnost, ale z ctnosti vznikají peníze i všechny ostatní pro lidi dobré věci, v soukromí i v obci. Jestliže hlásáním těchto zásad kazím mládež, byly by tyto zásady škodlivé,“ objasňuje svůj vztah k penězům. Ani tato obhajoba mu ale nepomůže.

Soud je toho názoru, že zavinil poměry, které ve městě po pádu vlády panují. Nakonec je odsouzen k smrti. Neprávem. „Sókrates se nikdy k aténské politice a vládcům města nevyjadřoval,“ potvrzuje současný britský historik Paul Johnson. Filozof umírá po vypití číše jedu.