Lovec se pomalu plíží za kořistí. Šelma s ostřížím zrakem a dokonalým sluchem si ho ale nesmí všimnout, jinak uteče. Nebo ještě hůř, člověka napadne. Je nutné použít takovou zbraň, která cíl sejme z bezpečné vzdálenosti.

Kdysi hluboko v pravěku lidé přijdou na to, že si musí vymyslet dorozumívací systém, aby spolu mohli komunikovat. Vzniká řeč. Světlo do jejich života vnese oheň. Zahřeje tělo i potravu, jídelníček našich předků se stává pestřejší, lidé silnější.

K čemu by ale tento živel lidem byl, kdyby na něm neměli co opékat? Proto se na třetí místo mezi zásadními objevy pro člověka řadí luk.

Klacek a kámen jako základ

Kdy naši předci poprvé natáhnou tětivu a vystřelí si z luku? Podle historiků není jednoduché určit přesné roky, jisté ale je, že se tak stane někdy v období paleolitu, tedy v starší době kamenné.

Na začátku je ale oštěp, který vzniká z klacků, postupně se přidává hrot opracovaný z kamene nebo kosti. V německém Schöningenu se najde sedm oštěpů vyrobených ze smrkového dřeva a dlouhých až 2,25 metru.

Nejstarší luk

Podle datace jsou staré 400 000 let. Luk se šípem je mladší. Poprvé ho sestaví pravděpodobně v Africe přes asi 50 000 lety. Zatím nejstarší dochovaný luk se šípy je objeven na Srí Lance.

Starý je 45 000–48 000 let a naši předci ho používali k lovu menších zvířat, jako jsou veverky nebo opice. Na evropský kontinent se luk dostane později (asi před 20 000–11 000 lety) a do Ameriky až v 1. tisíciletí před naším letopočtem.

Strom nebo oheň?

Nápad na luk přijde podle vědců pravděpodobně ve chvíli, kdy pravěcí lidé pozorují, jak se ve větru ohýbá strom a vší silou se zase vymrští zpět. Proto berou do ruky pružný klacek. Potřebují ale ještě něco, čím si zmenšeninu oštěpu zamíří na cíl.

Zkouší různá stébla, nebo cáry kůže z ulovené zvěře. Další z verzí o prapůvodu luku tvrdí, že nápad se lidem zrodí v hlavě ve chvíli, kdy rozdělávají oheň a náhodou se vymrští třecí dřívko.

Stále trefná zbraň

Geniální nástroj se rychle zdokonaluje. V době bronzové jsou šípy vyšlechtěné měděnými hroty, luk však neslouží jen k lovu. Ještě dnes je olympijskou disciplínou, zálibu v lukostřelbě objevují už staří Římané a Řekové.

Luk jako zbraň si drží své renomé po dlouhá tisíciletí, v podstatě až kolem 19. století, kdy jej vytlačí palné zbraně, jako jsou pušky nebo pistole. V mnoha primitivních kulturách na něj nedají dopustit dodnes.

Rychlá smrt

To bohužel na vlastní kůži poznají i někteří badatelé. Například na podzim minulého roku, kdy se 56letý Brazilec Rieli Franciscato vydává zkoumat neprobádaný amazonský kmen poblíž řeky Cautário.

Divoši ale nejsou zvědaví na nezvanou výpravu, proto skupinu lidí z civilizace pozdraví smrští šípů. Franciscato si sice šíp vyrve z hrudi, po 50 metrech běhu ale umírá.