K mezidruhovému křížení zvířat příliš často nedochází, alespoň ne ve volné přírodě. Ale když se tak už stane, vznikají fascinující stvoření, která však nebývají příliš životaschopná. Jaké hybridy můžete potkat, co je ohrožuje a proč vznikají?
Ligr (úvodní foto)
Otec: lev, matka: tygřice
Délka: 3 až 3,6 m
Váha: přes 400 kg
Dožití: v průměru 13 až 18 let
U kočkovitých šelem, chovaných v zajetí (zoo, cirkusy), může dojít k mezidruhovém křížení. Když se zkříží lev s tygřicí, vznikne ligr. Ten je považován za největší kočkovitou šelmu na světě.
Aktuálně toto prvenství drží ligr Hercules, narozený roku 2001, který žije v americké Jižní Karolíně v safari. Hercules dělá čest svému jménu získanému po antickém silákovi. Na délku měří 332 cm a váží úctyhodných 418 kg.
Ligři mají plavou barvu srsti jako lvi, na ní pak pruhy jako tygři, jen světlejší. Samci mohou, ale nemusejí mít hřívu. Pokud ji mají, není tak mohutná jako u lvů.
Za velikost platí plodností
Ligři jsou větší než rodiče, za což mohou hybridní geny, a rostou zhruba do šesti let věku. Samci bývají zpravidla neplodí, i když mají stejnou hladinu testosteronu jako jejich lví otci. Naopak samice neplodné nebývají.
Ligři se dožívají zhruba 13 až 18 let, výjimečně až 20. Rekordmankou je pak samice Shasta ze zoo v Salt Lake City, která žila úctyhodných 24 let.
Zorse
Otec: zebra, matka: kůň
Výška: 1,3–1,6 m
Váha: 230–450 kg
Dožití: 15 až 30 let
Dojde-li ke zkřížení samce zebry s koňskou klisnou, vznikne mládě zorse. Bývá velmi podobné matce, jen menší a s tmavými pruhy, nejvýraznějšími na nohách a zádech zvířete.
Vzhledem k tomu, že existují 3 poddruhy zeber a téměř 300 plemen koní domácích, zorse se mohou velmi lišit co do velikosti i barvy.
Zorse mívají krátkou hrubou srst hnědé až černé barvy, velkou hlavu s dlouhou tlamou, vztyčené uši a velké tmavé oči s dlouhými řasami. Díky zebřímu otci bývá mládě velmi odolné vůči chorobám a parazitům, jež běžně postihují koně.
Kůň odolný vůči spavé nemoci
Zorse mají skvělý zrak i sluch, mládě se do několika hodin od narození postaví na nohy, které má neuvěřitelně dlouhé, prakticky dospělé délky. Zorse bývají zdravá a odolná zvířata, a tak mohou žít i více než 30 let, ale bývají neplodná.
Ke křížení zebry s klisnou nedochází samovolně, experimenty byly populární už na začátku 20. století v Anglii a Africe, a to ve snaze vytvořit koně odolného vůči mouše tse tse přenášející spavou nemoc, neboť právě zebry jsou proti ní přirozeně imunní.
Kojotovlk
Otec: vlk, matka: kojot
Délka: 1,2–1,5 m
Váha: 16–20 kg
Dožití: 3–5 let ve volné přírodě, v městských oblastech až 10 let
Kojotovlk je zvíře obývající Severní Ameriku, má se za to, že vznikl křížením západních kojotů a východních vlků. První jedinec se objevil v jižním Ontariu už na začátku 20. století, když do oblasti přišli kolonisté z Evropy a začali kácet zdejší lesy.
Místním šelmám, tedy kojotům a vlkům, se začaly zhoršovat životní podmínky, a tak vymíraly. I proto se začaly křížit mezi sebou. Kojotovlk byl však poprvé popsán až roku 1969, do té doby se lidé domnívali, že jde zkrátka jen o velkého kojota.
Kojotovlci jsou plodní!
V severovýchodní části USA a jihovýchodní části Kanady žijí kojotovlci dodnes, obývají travnaté pláně, lesy, rokle a oblasti kolem potoků. Jsou větší než kojoti ale menší než vlci. Mají silnou srst, která může být světlá až tmavočerná.
Jejich lebka je velká, široká a se silnými čelistmi. Stavbou je jejich tělo vlčí. Jsou to vrcholoví predátoři, na rozdíl od samotářských kojotů loví stejně jako vlci ve smečkách. Jejich vytí je kombinací vlčího a kojotího.
Na rozdíl od jiných kříženců jsou kojotovlci velmi plodní. Inteligenci pak zdědili po kojotech.
Velfín
Otec: kosatka černá, matka: delfín skákavý
Délka: 3,6–6,7 m
Váha: kolem 270 kg
Dožití: 40 let
Jak kosatka černá, tak delfín skákavý žijí v teplých vodách mírného až tropického pásu, takže se často setkávají i ve volné přírodě. Přes rozdílnou velikost jsou tyto druhy schopny se společně pářit, ale dochází k tomu velice vzácně.
Většinou ve chvíli, kdy je populace jednoho z druhů ohrožena. Vzniklí velfíni jsou proto extrémně vzácní tvorové. Mají tmavě šedou kůži (dokonalá směs šedé kůže delfína a černé kůže „falešné“ kosatky). Velikost delfína přesáhnou zhruba v roce věku, bývají však menší než kosatky.
Když se velfíni páří s delfíny
Nejstarším známým velfínem je Kekaimalu, samice narozená v roce 1985 na Havaji, kde žije dodnes. Tito kříženci jsou plodní a páří se ochotně s delfíny. Samicím však déle trvá (asi do 9 let), než se u nich vyvinou mateřské instinkty.
Mládě pak kojí do věku 9 měsíců věku. Velfíni mají 66 zubů, přičemž kosatky jich mají 44 a delfíni skákaví 88. Živí se rybami. Nedávno došlo k pozorování jiného křížence z čeledi delfínovitých, potomka vzniklého zkřížením delfína drsnozubého a elektry tmavé.
Cama
Otec: velbloud, matka: lama
Výška: 1,25–1,4 m
Váha: 50–70 kg
Dožití: zatím není známo, odhaduje se minimálně 20 let
Vzhledem k tomu, že dospělý velbloud může vážit až šestkrát více než dospělá lama, ke křížení ve volné přírodě u nich nedochází. První cama tak byla výsledkem cílené inseminace. Došlo k ní v roce 1997 v reprodukčním centru v Dubaji.
Cílem bylo vytvořit zvíře s vysokou produkcí vlny a se sílou, velikostí a spolupracující povahou velblouda. Lamí samice tak byla oplodněna velbloudím spermatem, opačné pokusy neprodukovaly žádné životaschopné potomky.
Problémová povaha, krátká vlna a žádný hrb
První cama se narodila 14. ledna 1998, šlo o samce, který však měl extrémně špatnou povahu. Další pak byla samice Kamilah, která přišla na svět v roce 2002. Roku 2008 se pak narodila další pětice cam.
Jsou to býložravá zvířata po otci zvyklá vypít velké množství vody naráz a pak bez ní dlouhou dobu vydržet. Jejich srst dosahuje délky 6 cm, zatímco u lam může mít 8 až 25 cm. Zvíře je oproti rodičům poměrně subtilní a nijak vysoké, nemá rovněž hrb.
Pizzly
Otec: lední medvěd, matka: grizzly
Délka: 2–3 m
Váha: až 680 kg
Dožití: zřejmě 20–30 let
Ačkoliv měli grizzlyové a polární medvědi ještě před 250 000 lety společného předka, jejich kříženec, medvěd pizzly, je důsledkem klimatických změn.
Kvůli tání severských ledovců se totiž lední medvědi přesunují na pevnou zem, ač jejich útočištěm bylo vždy zamrzlé moře. Naopak kvůli oteplování moře v Arktidě se na sever přesouvají lososi, které loví grizzlyové, a oni s nimi.
Proto došlo k setkání těchto dvou druhů medvědů a k jejich mezidruhovému křížení. Poprvé byl jejich potomek ve volné přírodě spatřen v roce 2006.
Životní útrapy nezdařeného křížence
Medvěd pizzly má bílou srst s hnědými skvrnami a hrb jako grizzly. Nese znaky obou svých předků, které mu však vlastně škodí. Má krátký krk, takže na rozdíl od ledního medvěda se mu špatně loví v hlubší vodě, a ani plavat nesvede jako on.
Po ledu se mu špatně chodí kvůli dlouhým drápům zděděným po grizzlym. Navíc má holá chodidla, takže ho přitom zebou nohy, a celkově je méně odolný vůči mrazu než lední medvěd. I přesto se tento kříženec může dál úspěšně množit.