Na papíře se rodí zvláštní hvězdicovitý půdorys. Jan Blažej Santini-Aichel rozumí řeči čísel, kterou vtělí i do svých staveb.

Zanedlouho své výpočty promění v nádherný chrám ve Žďáře nad Sázavou, nad nímž budou jeho současníci žasnout. 

Zedník Antonín Aichel, dědeček Jana Blažeje Santiniho-Aichela (1677–1723) , pochází z Itálie. Ve 30. letech 17. století přichází do Prahy, kde zakládá stavitelskou dynastii.

Podílí se na přestavbě středního traktu Pražského hradu a také se ožení. Santiniové si potrpí na styky ve vyšších kruzích a rodina nezadržitelně stoupá po společenském žebříčku.

Antonínovu synovi Santinovi (†1702) jde za kmotra slavný italský architekt Carlo Lurago (1615–1684).

Nadchne ho architekturaSantino jako kameník pracuje například na budově Černínského paláce nebo na východním traktu Strahovského kláštera. Z našetřených peněz si kupuje na pražském Pohořelci dům U tří hvězd. Umírá v pouhých padesáti letech.

Jeho syn Jan Blažej Santini-Aichel je podle dobových písemných zpráv chromý, a proto nemůže pokračovat v otcových stopách. Vyučí se tedy malířem, ovšem při návštěvě Itálie ho nadchne architektura. Po návratu z cest v roce 1702 se věnuje už jenom stavitelství.

Víc pracovních příležitostí

Janovi se narodí tři synové a dcera, ovšem manželského štěstí si příliš neužije. Všichni chlapci umírají ještě jako děti a v roce 1720 je následuje i manželka. Santini ale dlouho sám nevydrží a brzy se podruhé ožení.

Vezme si Antonii Ignacii Chřepickou z Modliškovic z jihočeského rytířského rodu, jenž byl už roku 1683 povýšený do panského stavu. Díky tomu rozšíří svoje společenské styky, které mu přinesou ještě víc pracovních příležitostí.

Tajné zápisky

Od švagra, svatovítského kanovníka Zdeňka Chřepického (1677–1755), například dostává zakázku na výzdobu pražského svatovítského chrámu. Aichel po celý život vydělává hodně peněz a o práci nemá nouzi i díky úspěšnému lobbingu v církevních kruzích. V jeho pozůstalosti se také najdou dlužní úpisy předních českých šlechticů. Neplatili mu snad za jeho práci?

Jisté je, že půjčoval také svému bratrovi, kameníku Františkovi (1680–1709). O jeho dluzích si vede pečlivé záznamy v kalendáři.

Příliš krátký čas

Aby nikdo nepřišel na to, o jaké zápisky vlastně jde, používá pro ně tajný jazyk.

Číslice nahrazuje písmeny abecedy a ta sestavuje do slov a vět. O pozůstalost po svém bratrovi se potom léta soudí s ovdovělou švagrovou. Osud ale skrblickému Aichelovi na jeho tvorbu vyměří příliš krátký čas. Umírá roku 1723 v nedožitých 47 letech.