„Vážení soudruzi, aby budoucím pokolením byla zachována tvář soudruha Gottwalda, bylo rozhodnuto balzamovat jeho tělo.

Balzamované tělo bude v brzké době veřejně vystavené,“ sděluje 17. března 1953, pouhé tři dny po Gottwaldově smrti, tajemník ÚV KSČ Bruno Kohler krajským tajemníkům komunistické strany.  

 

„Tuto zprávu vám sdělujeme proto, abychom uspokojili ty pracující, kteří nyní nemohou zhlédnout soudruha Gottwalda ani se zúčastnit jeho pohřbu,“ doplňuje Kohler důvod, proč hned po smrti československého komunistického prezidenta Klementa Gottwalda (1896 – 1953) padne rozhodnutí komunistických funkcionářů uchovat jeho tělo.  Při úvahách o tom, jaké místo zvolit pro uchování ostatků, vyberou komunisté budovu na pražském Vítkově, postavenou už za první republiky pro památník Jana Žižky.

Zdejší mauzoleum zaměstná 98 lidí od náčelníka a jeho zástupce, přes vedoucí směny a laborantky až po uklízečky.

Na tehdejší dobu mají poměrně vysoké platy, náčelník mauzolea dostává 2600 Kčs (za to by si v roce 1956 koupil 52 kg másla), vedoucí směny si přijde na 1600 Kčs, laborantky na 1100 Kčs (průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnance tehdy činí 1192 Kč).  

 

Češi se ostatků nesmějí dotknout 

Jenže navzdory tomu, že o tělo pečují sovětští lékaři-specialisté, kteří mají zkušenosti s balzamováním mrtvoly komunistického vůdce Vladimíra Iljiče Lenina (1870–1924), prezidentovo tělo se nakonec stejně rozpadne. Nepomůže ani jeho pravidelná údržba. Při ní mrtvého svléknou a nahého položí na pitevní stůl.

Na něm se tělo pomyslně rozdělí na malé třícentimetrové čtverečky a do každého z nich píchnou injekci obsahující výživný roztok. Doplňovací balzamování, kdy se mauzoleum vždy uzavře, a na mumii se vrhnou lékaři a zdravotní sestry, probíhá jednou za zhruba rok až rok a půl. 

Ze začátku na něj mají monopol Sověti, teprve později se už mrtvoly smějí dotknout i čeští lékaři. „V roce 1955 si nás jako členy týmu pozval ministr Barák (ministr vnitra – pozn. red.) a oznámil nám, že budeme přejímat tělo Klementa Gottwalda od ruských specialistů.

Seznámili nás s tím, jak se to má dělat,“ říká fyziolog Jiří Křeček, který tehdy působil v Akademii věd.

Kromě něj v týmu nechybí patolog, histolog, neurolog a biochemik. V náročné práci pomáhá lékařskému týmu speciální zařízení vyrobené v ČKD, které zajišťuje v místnosti s mumií stabilní teplotu a vlhkost vzduchu.  

Nahradí tělo umělá maketa? 

Když po šesti letech péče přistoupí tým pěti lékařů, kteří mají tělo na starosti, k pravidelné prohlídce, je zděšen.

V závěrečné zprávě z akce 30. prosince 1959 potom suše konstatuje, že „v důsledku destruktivních pochodů dochází k uvolňování určitých látek, jež jsou transportovány k povrchu pokožky a působí pak pomalu postupnou, ale neodvratnou změnu barvy.“ Po Praze mezitím mezi lidmi už dávno kolují historky, že Gottwald zčernal…  „Kolektiv lékařů dospěl k závěru, že vzdor skutečnosti, že je sovětská metoda balzamování nejlepší a péče o balzamované tělo dokonalá, dochází uvnitř těla k pomalému rozkladu některých tkání, důležitých pro zachování původního stavu a barvy viditelných i neviditelných částí pokožky,“ uvádí současný český historik Stanislav Červinka. Nejdříve lékaři vyměňují obě uhnívající nohy protézami, uvažují i o nahrazení celého těla maketou.

Nakonec 20. března 1962 padne v politbyru UV KSČ definitivní rozhodnutí: Gottwaldovy ostatky budou spáleny.  

Proč se akce nepodařila? 

Při balzamování je důležité zachovat hned od začátku přesný postup. Velmi brzy po úmrtí je nutné z těla vyndat vnitřnosti a odstranit krev.

Ta se nahrazuje speciálním roztokem, který se vpije do tělních tkání. Pokud se s tímto úkonem nezačne do pěti hodin po smrti člověka, není podle odborníků výsledek procesu jistý. V případě Gottwalda se tyto podmínky nejspíš nepodařilo splnit, a proto se balzamování nepovedlo.