Podle školních učebnic jsou role v pravěku jasně rozdělené. Muži loví a ženy jejich kořist zpracovávají a také se věnují sběru plodů. Nebylo to tak ale vždy a všude.
Podle archeologů jsou v té době ženy v některých společnostech důstojnými konkurentkami mužů-lovců.
Během archeologické expedice v roce 2018 objevuje vědecký tým z americké University of California v lokalitě Wilamaya Patjxa poblíž jezera Titicaca v jižním Peru pět hrobů, starých zhruba 9000 let.
Jejich pozornost upoutají především dva z nich. Jeden obsahuje ostatky muže ve věku 25 až 30 let, pohřbeného s loveckou výbavou.
Ve druhém je uložen teenager, který byl podle vědců pohřben s velkou úctou a společně se sadou velmi propracovaných loveckých pomůcek.
Omyl v osobě
Kvůli pečlivému uložení k poslednímu odpočinku a nákladným nástrojům, určeným k lovu velkých zvířat, jako jsou jeleni či lamy, archeologové automaticky předpokládají, že se jedná o mladíka.
Stane se jim podobný omyl, který se přihodil při hodnocení objevu z roku 1878. Tehdy je ve Švédsku objeven hrob z 10. století, ve kterém leží vikinský válečník. Jeho zbroj naznačuje vysoký vojenský status.
V dalších staletích se automaticky předpokládá, že se jedná o muže. Analýza DNA v roce 2017 ale potvrdí, že jde o ženu.
Výsledek, který překvapil
Na základě rozboru kostí a zubů vědci zjistí i tentokrát, že se mýlí a že v hrobě byla s velkými poctami pohřbena dívka ve věku 17 až 19 let. Toto zjištění vede tým k analýze informací, získaných na dalších místech v Severní i Jižní Americe.
Zkontrolují 429 koster ze 107 míst. Z tohoto průzkumu vyplyne, že 30-50% lovců velké zvěře v raných pravěkých společnostech mohly být v tomto regionu ženy.
„Zjištění změnila mé chápání nejzákladnější organizační struktury ve společnostech lovců a sběračů, a tím i evoluční historie našeho druhu,“ tvrdí Randall Haas, odborný asistent na katedře antropologie na University of California v Davisu a vedoucí autor studie.
Se všemi poctami
Výzkumníci poukazují na to, že zemřelá lovkyně musela být velmi ctěnou členkou komunity, protože hloubka jejího hrobu vyžadovala značné úsilí k jeho vykopání, její tělo bylo uloženo v poloze, odpovídající váženým osobám a pozoruhodné lovecké nástroje byly položeny vedle ní navzdory tomu, že mohly být ještě užitečné pro ostatní lovce.
I když nálezy prokazují, že pravěké ženy podle všeho kdysi lovily velká zvířata po boku mužů, zůstává nejasné, co vedlo k posunu směrem k modelu muž-lovec a žena-sběračka. Podle odborníků mohlo jít o změny v technice lovu.
Před lukem a po něm
Už dříve vědci přišli na to, že chlapci a dívky se učili házet oštěpem, určeným k lovení zvířat, už v poměrně mladém věku. To by znamenalo, že dívky mohly tuto techniku zvládnout dříve, než byly dost staré na to, aby mohly mít děti.
Vznik luku a šípu jako hlavního loveckého nástroje asi před 2000 až 3000 lety pak mohl být faktor, který vše změnil. Výcvik lukostřelby trval mnohem déle a mladé ženy, starající se o děti, si už nemohly vyhradit dostatek času na procvičování této dovednosti.
Všechny tyto zajímavé postřehy však podle samotných výzkumníků budou potřebovat ještě mnohem více času a úsilí k jejich celkovému vyhodnocení. Vědci svá zjištění představili v listopadu loňského roku.
