Procházíme Křižovnickým náměstím, pod ním se točí nenápadná klenba. Zdánlivě nenápadná, jde přitom o památkový skvost. Oblouk Juditina mostu, vůbec nejstaršího kamenného mostu v českých zemích.

Jeho zbytek nyní překlenuje jedno rameno řeky Vltavy, společnost mu dělá i nultý oblouk Karlova mostu. Na druhé straně, tedy malostranské, se můžete ještě pokochat Juditinou věží.

To je zhruba vše, co zbyde z nejstaršího kamenného mostu, který překlenuje Vltavu 170 let. Do roku 1157 tyčí své klenby přes české řeky dřevěné mosty. Moc toho ale nevydrží.

Po kom má jméno?

Stejně jako můstek u dnešního Křižovnického náměstí, který se zbortí právě v polovině 12. století. „Což bychom se inspirovali v Itálii?“ navrhne pražský biskup Daniel I. (?–1167).

Jižanské lávky obdivuje v temperamentní zemi, když se v ní ocitne s knížetem Vladislavem II. (asi 1110–1174) v době válečného tažení. Právě ženu vládce nadchne architektonický nápad. „Ano, postavme jej,“ řekne Judita Durynská (asi 1135–1174). Právě po této mecenášce dostává kamenná prvotina jméno.

Vše musí být nejlepší

Druhá česká královna neponechává nic náhodě. Když je inspirace z Itálie, musí se povolat tamní stavitelé. Ti pokládají základní kámen v roce 1158, ve stejné době, kdy se Judita stává královnou.

Jeho výstavba se celkem protáhne, oficiálně se most otevírá až v roce 1172. Některé zdroje uvádí, že se sice zhotovil za pouhé tři roky, podle odborníků by to stavitelé s tehdejšími technikami tak rychle nestihli.

Velká voda vše pomele

Juditin most ochraňují ledolamy, zdobí roubení, zpevňují těžké kamenné kvádry. Ani je ale most neochrání před katastrofami. Několikrát je poničen, vždy se jej podaří vzkřísit.

Peníze se berou všude, kde se dá, dokonce se zavede clo, pokud se chce někdo projít po mostu druhé české královny. Juditino dílo zdobí Prahu 170 let. Pak přijde velká voda. 3. února roku 1342 Juditin most skloní hřbet navždy.

Sousedi Judita a Karel

„Jako by padla koruna království, když rozpadl se most,“ smutní kronikář František Pražský (asi 1290–1362). Pražané se nechtějí mostu vzdát, znovu vztyčují pilíře, není však dostatek peněz, takže se vrací k původnímu dřevěnému materiálu.

Na zparchantělou památku se nemůže dívat král Karel IV. (1316–1378), který v roce 1357 rozhodne, že se postaví nový kamenný most. Znovu se ke Křižovnickému náměstí a Malé Straně dováží ty nejlepší stavební materiály.

Sousedi Judita a Karel

Trosky Juditina mostu jen smutně koukají, jak vedle roste nový kamenný krasavec. Všemu velí věhlasný architekt Petr Parléř (1333–1399). V jednu chvíli tak vedle sebe stojí Karlův most i Juditin. Ale jen do roku 1402, kdy se otevírá Karlův most.

Současně se uzavírá kapitola Juditina mostu, jehož provizorní trámy a lešení se odstraňují.