Churram, Akbarův vnuk, který přijme vladařské jméno Šáhdžahán I., se svými mocenskými ambicemi netají. Nechává v roce 1622 zavraždit svého bratra Chusraua (1587–1622), který také usiloval o vládu.
„Nic neponechám náhodě,“ rozhodne prozíravě Šáhdžahán I. (1592–1666) a během krvavého masakru se zbaví i dvou bratranců a dvou synovců.
„Bylo pak krutou ironií, že nebezpečí, z něhož se sám snažil vykoupit krví svých příbuzných, jej nakonec dostihlo v podobě vzpoury čtyř jeho vlastních synů,“ dodává Strnad. Na mughalském dvoře patří vzpoury a intriky k bontonu.
Rolníkům napaří daně
Šáhdžahán I. vojenskými operacemi mnoho času neztrácí. Upevní ale postavení Mughalů v Bengálsku i Dakšinu a podaří se mu také podrobit si sultanát Ahmadnagar. Výboje do Střední Asie ale skončí fiaskem.
Zaměří se i na vnitřní reformy, úprava daňového systému se mu ale příliš nepodaří. Rolníci musejí odvádět daň z veškeré půdy, kterou vlastní, nikoli pouze z té, co obdělávají.
Podporuje kulturu
Do panských sýpek putuje i polovina jejich úrody a ekonomická situace venkova se výrazně zhoršuje. Císař si pak vylepšuje popularitu tím, že se poddaným ráno ukazuje v okně svého paláce. I jeho vládě se přezdívá zlatý věk, především v kultuře.
Podporuje hindské básníky a umělce. Vzkvétá architektura, kde se nejproslulejším díle stává hrobka Tádž Mahal, kterou nechává vystavět svojí zesnulé choti Mumtáz Mahal (1593–1631).
Zachovává zdravý rozum
Projevuje se jako horlivý muslim sunita, a to i za podpory své ženy. „Zachoval si však zdravý úsudek natolik, že nedopustil přílišnou religionizaci ve státních záležitostech,“ poznamenává k jeho náboženské aktivitě Marková.
V jeho generalitě nechybí hinduisté a v Agře ochotně přijímá jezuitské misionáře, což svědčí o jeho toleranci.
Rozhoduje se podle astrologů
Projevuje se jako lepší stratég než jeho otec Ďžahángír (1569–1627), možná proto, že si k závažným rozhodnutím zve astrology. Nakonec se mu ale nevyplatí, že se už za života snaží zapojit do vlády svoje syny.
Když se potomci v roce 1658 doslechnou, že se otcovo zdraví zhoršuje, pro jistotu ho svrhnou z trůnu a pobijí se o moc. Konec života stráví ve vězení, kde ho nechá dožít jeho syn Aurangzéb.
