Pokud vám zrovna nedošla, určitě ji máte doma. Izolepa je přeci úplně obyčejná věc. Tušili jste ale, proč vlastně vznikla, nebo že umí i docela neobyčejné věci?

Jedna barva je málo, moderní auto má mít dvě! Ve 20. letech minulého století je v Americe v módě dvoubarevné provedení karoserie a lidé zaplňují autoservisy s prosbou, aby jim vůz přestříkali.

Barvy ale mají být ostře oddělené a rovnou čáru od oka rozhodně netrefíte! Co s tím?

Dobrým řešením se zdá přelepit přechod chirurgickou páskou, která se po aplikaci barvy sloupne. Jenomže ta je tenká, nepřilne úplně dokonale a barvu navíc částečně propouští.

Na řadu přijde lepidlo na bázi oleje a pryskyřice, to ale zase lepí až příliš a zanechává stopy…

Naštěstí do jednoho servisu zavítá 23letý výrobce smirkového papíru Richard Drew (1899-1980). Když vidí neobratné pokusy mechaniků, začne ve svých laboratořích hledat novou vhodnou alternativu.

Nebuďte lakomí!

Po dvou letech pokusů Drew konečně představuje ideální papírovou pásku. Nepropouští barvu, nešpiní a lepí tak akorát.

Automechanikům se hodí dokonale, ovšem nevyhovuje už třeba pekařům, kteří by potřebovali něco podobného k uzavírání průsvitného celofánu s pečivem. Mléčně bílá páska

na pultech moc atraktivně nevypadá, proto se nápaditý vynálezce pouští do práce znovu.

Nějakou dobu to trvá, ovšem v roce 1930 konečně vzniká dnes známá průhledná izolepa! Zatímco český název je jednoduše zkratkou sousloví „izolační lepicí páska“, anglický Scotch tape má původ zajímavější.

„Scotch“ znamená v hororovém jazyce „skotský“, a neboť Skotové byli vždy považováni za skrblíky ba přímo lakomce, slovo scotch už pro podobné povahy víceméně zobecnělo.

Počáteční typy izolepy zatím moc dobře nelepí, a proto je lidé ve vzteku posílají zpět těm „lakomým Skotům“, aby přidali více lepidla.

Páska je postupně dovedena k dokonalosti, ale jméno už zůstane.

Multifunkční zázrak?

Jen škoda, že to Richard Drew nevychytal dříve – ve 30. letech s izolepou přichází tak trochu s křížkem po funuse. Pekaři už celofán neslepují, ale svařují teplem, a o šikovný vynález v tu chvíli nikdo nestojí. Než se samozřejmě nepřijde na to, že se může hodit na spoustu věcí!

Věděli jste ale, že lepicí páska funguje i jako malý rentgen? Že to zní dost divně? Když v roce 1953 na zvláštní jev při odvíjení izolepy náhodou přijdou sovětští vědci, ostatní odborníci také nevěřícně kroutí hlavou.

Ale nedá jim to a roku 2008 podobný experiment provedou výzkumníci z Kalifornské univerzity.

Ve vakuové komoře spustí motor, na který předtím umístili dvě kolečka izolepy, a ty se rychlostí asi 3 cm/s začnou odlepovat. V tu chvíli se objeví intenzívní rentgenové záblesky!

Trvají jen jednu nanosekundu, ale jsou dost silné na to, aby pořídily snímek prstu jednoho z členů týmu.

Domácí vyšetření? Zatím ne

Rentgenové paprsky doprovázejí také viditelná modrá světélka. Na pozadí totiž stojí fyzikální proces zvaný triboluminiscence. Ten vzniká třeba i tehdy, když rozlomíme kostku cukru nebo roztrhneme smirkový papír.

Rozdrcením některých krystalů, nebo v našem případě oddělení dvou materiálů izolepy, z látek doslova vylétají elektrické náboje. Za normálních okolností by došlo k tzv. ionizaci vzduchu, díky níž třeba na nebi vznikají blesky.

Protože jsme ale v laboratoři a především vakuu, je to jinak! Volné elektrony získají v prostředí minimálního tlaku takovou sílu, že zvládnou vytvořit společně se světlem právě rentgenové paprsky. A můžeme je k něčemu využít?

Neboť vakuovou komoru a odvíjecí motor asi doma nemáte, izolepový rentgen zatím nejspíš zůstane v rukou vědců. Mohl by přinést nějaké inovace v oblasti rentgenových zařízení? Novou cestu ve výrobě energie? Nebo aspoň lepší porozumění fyzikálním jevům, u kterých stále tápeme?