Ačkoli se kasovní trhák Poslední samuraj s Tomem Cruisem v hlavní roli tváří jako typická hollywoodská fikce, je založen na pravdivém příběhu. Hlavním hrdinou ovšem nebyl americký veterán, ale dělostřelecký expert francouzské armády.

Jules Brunet pomáhal samurajům v boji s císařem – tento boj ale nebylo možné vyhrát. Co jeho velkému dobrodružství předcházelo?

Ještě v 1. polovině 19. století bylo Japonsko ostrovem, naprosto izolovaným od okolního světa. Pořádky v zemi ani vojenská výzbroj se příliš nezměnily od roku 1192, kdy se výkonné moci ujali vojenští vládci zvaní šógunové.

Jejich vliv postupně narostl natolik, že v roce 1600 vyšachovali ze hry i samotného císaře, jehož funkce byla od té doby spíš jen reprezentativní.

Císař na vedlejší koleji

Nejdéle se udrželi u moci šógunové z rodu Tokugawa, kteří sídlili v Edu (dnešní Tokio). Za jejich vlády v letech 1603–1867 byli císaři v Kjótu úplně odsunuti na vedlejší kolej.

Veškerou státní správu vedli samurajové jako příslušníci vojenské aristokracie, která byla podřízena výhradně šógunovi.

Chceme pokrok!

V roce 1853 připlul do tokijského zálivu velitel amerického námořnictva Matthew Perry s flotilou moderních lodí. V Japoncích to vzbudilo vlnu nevole, ale i obdiv.

Pokrok západního světa učaroval hlavně císaři, který s Američany ihned navázal obchodní styky a rozhodl se, že zemi zmodernizuje. Šógunům se tento nápad příliš nezamlouval, ale chápali, že se jim reformy v armádě vyplatí.

Jak vycvičit šógunská vojska

Samurajové, jakkoli odvážní, totiž mentálně i svou výzbrojí vězeli hluboko ve středověku, kdy rozhodovalo šermířské umění, ostrost katany a lukostřelba. A protože šógunové měli dobré vztahy s francouzským vládcem Napoleonem III., požádali o pomoc jeho.

V roce 1867 proto do Japonska přicestoval tým odborníků z řad francouzské armády, mezi nimi i dělostřelecký důstojník Jules Brunet. Mise dorazila počátkem roku 1867 a zhruba rok cvičila šógunská vojska.

Elitní student

Jules Brunet se narodil v Belfortu na východě Francie. Jeho otec byl vojenský lékař. Brunet studoval na École Polytechnique, nejvýznamnější a nejznámější vysoké škole technického zaměření ve Francii.

Je známá svými vysoce náročnými přijímacími testy, a také tím, že její absolventi jsou ve Francii považováni za elitu.

Řád pro dělostřelce

V roce 1859 nastoupil do dělostřelecké školy, kterou ukončil v roce 1861 jako poručík. Do června 1864 Brunet získával válečné zkušenosti během francouzské intervence v Mexiku, od roku 1863 v řadách prestižního pluku jízdního dělostřelectva císařské gardy.

Po návratu z Mexika obdržel Brunet Řád čestné legie, nejvyšší francouzské státní vyznamenání.

Konec vlády šógunů

Ale zpět do Japonska. V roce 1867 zemřel císař Kómei a na trůn nastoupil jeho patnáctiletý syn Mucuhito. Stoupenci snah o návrat k císařské moci se pokoušeli přimět posledního šóguna Jošinobua z rodu Tokugawa, aby předal moc do rukou císaře. Povedlo se.

Dne 3. ledna 1868 bylo v císařském paláci v Kjótu slavnostně přečteno Prohlášení o obnově císařské moci. Šógunát jako instituce byl po sedmi stoletích zrušen.

Dopis Napoleonovi III.

Samurajové se s vývojem situace nesmířili a vypukla občanská válka. Císař Mucuhito poslal do Francie dopis, aby si poradci sbalili své věci a okamžitě odpluli, protože slouží jeho nepříteli.

Většina poradců poslechla, ale Brunet s několika dalšími se rozhodl zůstat. „Revoluce donutila vojenskou misi k návratu do Francie. Já sám ale zůstávám, z vlastního rozhodnutí si přeji pokračovat,“ napsal Brunet Napoleonovi III.

Proč Brunet doopravdy zůstal?

Mimo jiné to zdůvodňoval tím, že na ostrovech je početná skupina Japonců, velmi loajálních k Francii. Podle Brunetova odhadu jich mohlo být až 50 000. A ty by jednou bylo možné využít.

Jenže dopis Napoleonovi III. byl jen zástěrka, hlavním důvodem byl obdiv k samurajům, který začal Brunet pociťovat. Tito úžasní válečníci mu zkrátka přirostli k srdci a chtěl být nadále součástí jejich společenství.

Katany proti kulometům

Šógun Jošinobu Tokugawa zahájil vojenské tažení na Kjóto, kde sídlil císařský dvůr. Dne 27. ledna 1868 napadlo vojsko šógunátu císařské jednotky poblíž Toby a Fušimi na jižním přístupu ke Kjótu.

Část šógunovy armády o celkové síle 15 000 mužů byla vycvičena Julesem Brunetem a jeho vojenskými poradci, většinu ale tvořily středověké samurajské oddíly.

Oproti tomu císařské jednotky, ačkoliv je samurajové početně 3x převyšovali, byly plně modernizované a vyzbrojené houfnicemi Armstrong, puškami Minié a několika Gatlingovými kulomety.

Válečné štěstí se odvrací

Dne 7. února 1868 opustil šógun Jošinobu Tokugawa Ósaku na palubě lodi Kaijó Maru a stáhl se do Eda. Jednotky samurajů, demoralizované jeho útěkem a také zradou některých čelních velitelů, ustoupily.

Tím prakticky darovaly vítězství u Toby a Fušimi císařským, i když měly dostatek sil k jejich porážce. Jules Brunet, kapitán André Cazeneuve a šogunův admirál Takeaki Enomoto uprchli po bitvě na válečné lodi Fujisan do Eda. Den nato oblehli císařští hrad Ósaka. Válečné štěstí se od samurajů začalo odvracet.

Šógun se vzdává

Po sérii bitev vrcholící pádem Eda v květnu 1868 se šógun Jošinobu Tokugawa rozhodl vzdát a poslal císaři kapitulační dopis. Jen malá skupina samurajů se rozhodla dále pokračovat v boji.

Vznikla takzvaná Severní koalice, složená z velmožů a klanů, které odmítly poslušnost císaři. Byl s nimi i Jules Brunet.

Tokio, nové hlavní město

Přes odvahu bojovníků byla Severní koalice nakonec poražena. Ani to ale nebyl konec samurajského odporu. Velitel koalice admirál Enomoto a Jules Brunet se stáhli na řídce osídlený severní ostrov Ezo (dnes Hokkaidó).

Dne 15. prosince 1868 zde vyhlásili rebelskou republiku Ezo podle amerického vzoru. Prezidentem byl zvolen admirál Enomoto, a to v prvních volbách v historii Japonska.

Přípravy na válku

Po vzniku republiky se všichni začali ihned připravovat na válku. Na jihu hlavního města Hakodate byl poloostrov, kde vzbouřenci vybudovali pevnost Gorjókaku. Armáda byla pod společným japonsko-francouzským velením.

Vrchním velitelem se stal Keisuke Ótori a jeho zástupcem Jules Brunet. Armáda se skládala ze 4 brigád, z nichž každá měla francouzského velitele.

Posledních 800 samurajů

Císařské jednotky mezitím upevnily vládu na dosud obsazeném území a dubnu 1869 vyplulo k ostrovu Ezo velké loďstvo. Závěrečná bitva celého konfliktu se odehrála v přístavu Hakodate. Stálo v ní proti sobě 7000 císařských vojáků proti 3000 samurajských rebelů. Nakonec zbyla v pevnosti Gorjókaku poslední skupina 800 samurajů.

Poprava se ruší

Admirál Enomoto se 17. května 1869 rozhodl pro kapitulaci a druhý den předal moc zástupci císařské armády. Tomu velice imponovala Enomotova statečnost, a proto zrušil jeho popravu.

Republika Ezo zanikla podle kapitulační listiny 27. června 1869. Dne 15. srpna téhož roku ostrov obdržel ostrov Ezo své dnešní jméno Hokkaidó („Oblast severního moře“).

Jules Brunet byl jako důležitý rebelský velitel v hledáčku císaře, podařilo se mu ale odplout na válečné lodi Coëtlogo zpět do Francie. Japonský císař Mucuhito požadoval jeho potrestání, k tomu ale nedošlo. Místo toho dále úspěšně sloužil ve francouzské armádě.

Samuraj generálem

Během francouzsko-pruské války v letech 1870–1871 byl Jules Brunet zajat během obléhání Metz.

Po válce hrál klíčovou roli při potlačení Pařížské komuny v roce 1871. Brunetův bývalý spojenec, admirál Enomoto, se nakonec sklonil před císařem a stal se dokonce ministrem japonského císařského námořnictva. Brunet byl v roce 1891 povýšen na brigádního a nakonec divizního generála.