Na proslulém pavím trůnu šáha Džehana, vládce Mughalské říše v dnešní Indii a stavitele mauzolea Tádž Mahal, se třpytí mohutný diamant o váze 105 karátů (21 gramů).
Džehanův syn Aurangzeb (1618-1707) však po moci a otce po bojích nakonec zavře do domácího vězení. Šáh si pro potěšení vezme diamant s sebou a umístí ho ve své komnatě proti oknu. Chce v něm vidět mauzoleum.
Byl majitelem zakladatel?
Jiná, zřejmě pravděpodobnější legenda ale vypráví, že Auraganzeb svému otci kámen prostě ukradl. V té době už je klenot ve vlastnictví mughalských vladařů zřejmě již druhé století.
Jeho majitelem snad měl být již zakladatel dynastie Bábur(1483–1530).
Hora světla
Když ale perský šáh Nádir dobude v roce 1739 Dillí, potká diamant podobný osud jako kámen s názvem Šáh. „Koh-i-noor (hora světla),“ vykřikne Nádir, jakmile spatří lesknoucí se nerost na pavím trůnu.
Válečná kořist
Panovnické křeslo si odveze do Persie jako válečnou kořist. Po Nádirově zavraždění se diamant dostává do rukou šáha Abdaliho vládnoucího v dnešním Afghánistánu.
Odtud ho získává pandžábský maharádža Ranji Singha. „Věnuji diamant britské královně,“ rozhodne se Singhův následník, když se v roce 1851 Pandžáb (dnes rozdělený mezi Pákistán a Indii) připojí k zemím britské koruny.
Klenot pro královnu
Královna Viktorie (1819–1901) se klenotu opravdu dočká a manžel ho pro ni přikáže přebrousit.
V roce 1936 ho Alžběta (1900-2002), manželkaJiřího VI. (1895–1952), nechává zasadit do královské koruny, kde zůstává až do současnosti.
