Při pohledu do bystrých očí svého čtyřnohého kamaráda měla jistě většina chovatelů už někdy pocit, že zvíře snad rozumí každému jejich slovu. Tento dojem přitom není tak daleko od pravdy. Některé psí schopnosti se v této oblasti totiž blíží těm lidským!

Psi věnují lidské řeči více pozornosti, než by nás napadlo. A také jí překvapivě dobře rozumějí. Dokážou například rozpoznat stejná slova, pronesená různými mluvčími a rozlišit jejich význam na základě malých detailů. Až doposud byly tyto schopnosti přisuzovány pouze lidem.

Rozpoznávání detailů

„Spontánní schopnost rozpoznat samohlásky, pokud je vyslovili různí lidé, byla skutečně považována za jednoznačně lidskou,“ potvrzuje vědecká pracovnice Holly Root-Gutteridgeová z britské University of Sussex.

Dodává, že mnoho majitelů psů nicméně vždy věřilo, že se jejich zvířecí parťáci mohou naučit určité slovo od jedné osoby a rozpoznat ho i poté, co ho vysloví někdo jiný.

„Chtěli jsme vyzkoušet, zda psi dokážou rozpoznat jednotlivé fonémy, tedy určité „drobné zvuky“, které jsou součástí slov, a to i v případě, že hovoří různí lidé s odlišným přízvukem a výslovností.“ S kolegy proto pustí psům nahrávky mužů a žen, kteří pronášejí různá slova, která však zní navzájem podobně, například jako lis, les nebo los.

Jemné rozdíly

„Aby toho bylo dosaženo, musí psi ignorovat vjemy, které používají k identifikaci lidí a vnímat, že například slovo „los“ je stejné, ať už je vysloví jeden nebo druhý člověk, muž či žena.

A to navzdory rozdílům v jejich hlasech a výslovnosti,“ popisuje vědkyně. Zároveň je třeba, aby si zvířata uvědomila, že zmíněné slovo je odlišné třeba od pojmu „les“, proneseného další osobou. Ale to není konec podmínkám.

Jsou zvolena slova, která obvykle nejsou spojena s povely, aby reakce psů nemohla být způsobena předchozími zkušenostmi a tréninkem. A dokonce ani vzpomínkou na odměňováním lahůdkami nebo pochvalou či pohlazením.

Lidé nejsou jediní

Výsledky celého testu ukazují, že psi mohou spontánně rozpoznat slova bez ohledu na to, kdo je pronáší.

„Umění rozpoznávat stejná slova, pronášená různými osobami a jejich odlišení od slov podobných je pro řeč zásadní, jinak by se lidé mezi sebou nemohli dorozumět.

Tento výzkum ukazuje, že navzdory předchozím předpokladům není tato spontánní schopnost jednoznačně výsadou člověka a i psi sdílejí tento talent.

To naznačuje, že vnímání řeči nemusí být pro lidi tak jedinečné, jak jsme si dříve mysleli,“ uzavírá Holly Root-Gutteridgeová.

Schopnost kombinovat

Poznatky britských vědců podporuje řada jiných studií, například ta, kterou provedli v roce 2016 maďarští experti z univerzity Eötvös Loránd Tudományegyetem v Budapešti.

V experimentu tehdy sledují mozkové reakce psů při poslechu pochvalných frází a neutrálních slov, pronášených monotónním hlasem a poté naopak: chvála je pronášena bez emocí a neutrální oznámení pochvalným tónem.

Podle jejich zjištění psi zpracovávají slova a tón hlasu samostatně v různých částech mozku.

Nás neoblafnete!

Jakmile uslyší slova chvály, reaguje levá hemisféra, tedy místo, které používají lidé ke zpracování řeči a dochází k tomu bez ohledu na to, jaký tón byl použit. Ten zvířata registrují v pravé hemisféře, tedy opět tam, kde lidé.

Podle mozkových reakcí však zvířata zpracovala jako pozitivní věc chválu pouze tehdy, pokud byla vyslovena odpovídajícím tónem.

„Takže psi rozeznávají nejenom, co říkáme a jak to říkáme, ale mohou své vjemy také kombinovat, aby získali správný výklad toho, co naše slova skutečně znamenají.

A to je opět velmi podobné tomu, co dělají lidské mozky,“ podotýká vedoucí výzkumu Attila Andics.