Počátky knihovního fondu dnešní Francouzské národní knihovny na pařížské Rue de Richelieu sahají do roku 1368, kdy si francouzský král Karel V. (1338–1380) zakládá královskou knihovnu.
Po peripetiích v podobě mizení a opětovného nalézání svazků a stěhování sbírek se za vlády krále slunce Ludvíka XIV. (1643–1715) roku 1692 knihovna otevírá veřejnosti.
První katalog
Už v letech 1739–1753 dostávají čtenáři k dispozici katalog v 11 svazcích. Během Velké francouzské revoluce dojde ke znárodnění knihovny.
Sbírky se velice rychle rozrůstají o zkonfiskovaný majetek šlechty, klášterů a univerzitních kolejí a během krátké doby dosáhnou asi 300 000 svazků.
Císařův rozkaz
Důležitost knihovny nezpochybňuje ani francouzský císař Napoleon I. Bonaparte (1769–1821). Vydává rozkaz, aby mu předali všechny knihy z provinčních knihoven, které nejsou v Národní knihovně.
Chce, aby kopii jakékoli knihy, vydané ve Francii, našel k dispozici v Národní knihovně.
Nejbohatší na světě
Právem povinného výtisku disponuje knihovna už od roku 1537 a díky tomu se rozrůstá. Když ji spravuje knihovník Jacques Auguste de Thou (1553–1617), je považována za nejbohatší sbírku knih na světě.
Právo povinného výtisku ale přestává platit během revoluce v letech 1790–1793, později se obnovuje.
Přijde o triumf
V době, kdy se o sbírky stará knihovník Joseph van Praet (1754–1837) už obsahují přes 650 000 knih a 80 000 rukopisů. Ještě v roce 1896 se knihovna pyšní titulem největší na světě, pak ji ale trumfnou ostatní.
Dne zde najdete na 14 miliónů knih a různých tisků, z toho 12 000 prvotisků do roku 1500.