„Jen stará čistá abdérská rasa bude žít. Zahoďte mozky, zapomeňte číst a psát, spalte vše, co bylo vymyšleno a napsáno, a slyšte hlas nové třetí Abdéry,“ hřímá na pódiu postava osla a pak se z amplionu ozve nahrávka hlasu Adolfa Hitlera.
Diváci, vědomi si zřejmého cíle uvedené satiry, se zajíkají v odzbrojujícím chechotu. Divadelníci Voskovec s Werichem si tím však zadělají na problémy.
„Tak tedy začalo Osvobozené se satirou, tak se rozloučilo s bezpředmětným humorem, ke kterému už nebylo návratu, protože doba to nedovolila… Naší zbraní nebyly tanky ani rakety – byl to humor, vtip, politická satira,“ vzpomíná Jan Werich (1905–1980) na uvedení první ryze politické hry Osvobozeného divadla, Caesar.
V ní s i spolu s Jiřím Voskovcem (1905–1981) utahují z bezpředmětnosti ženevských schůzek, které nijak nepřispívají ke zmírnění napětí v předválečné Evropě.
Masarykovi dají košem
Ač diváci si hru zamilují, radost v ní nemají v Černínském paláci. Tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš (1884–1948) láteří při zjištění, že Společnost národů někdo pomlouvá. Chvílí vážně uvažuje o tom hru zakázat! Pak si to ale rozmyslí.
Kdo naopak Osvobozenému divadlu fandí, je Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937). Dokonce soubor požádá, zdali by mu nepřijeli zahrát do Lán. S odůvodněním, že atmosféra by byla při prázdném hledišti zkreslená, však nabídku odmítnou.
Jedině, že by prezident přijel k nim. V roce 1933 Masaryk divadlo skutečně navštíví. Spolu s ostatními diváky shlédne hru Svět za mřížemi. „Hoši jsou talentovaní a ten Voskovec je vzdělán,“ okomentuje představení a slíbí další návštěvu. Kvůli zhoršujícímu zdravotnímu stavu ji však již nepodnikne.
Chlad ze západu
Politický zlom v Evropě nastává v lednu 1933, kdy je Adolf Hitler (1889–1945) jmenován německým kancléřem. Měsíc nato navíc vzplane Říšský sněm, což se stane záminkou k politickým represím proti opozičníkům.
Od té doby přitvrdí i Osvobozené divadlo. V říjnu proběhne premiéra hry Osel a stín, v níž opět formou satiry, odehrávající se na pozadí starověké anekdoty, přeneseně kritizují politický vývoj v nacistickém Německu.
Ve hře si utahují z ideálu Třetí říše, přičemž ironicky používají i její symboly jako například pozdrav zdviženou pravicí.
Neméně se autoři pouští i do nepříliš bystrých lidí, kteří slepě následují tradici bez ohledu na vlastní rozum, a též do československé vlády za některá omezení svobody projevu.
Negativní reklama
Hlavní příčinou kontroverze, kterou hra vzbudí, je ale zesměšňování Adolfa Hitlera, jehož hlasem promlouvá postava osla. Věc vyvolá politickou roztržku. Německý velvyslanec si na hru jde oficiálně stěžovat na ministerstvo zahraničí.
Lepší reklamu si divadelníci nemohli přát. O hře se píše ve Francii, Velké Británii a samozřejmě v Německu. Nenechá si ji ujít ani žádný český divadelní kritik a lístky na představení jsou vždy beznadějně vyprodány.
Beneš, aby mohl posoudit pádnost německé stížnosti, se jde na hru také podívat. Ač se mu líbí a žádné formální kroky proti jejímu uvádění nehodlá učinit, autorské dvojici doporučí, aby pro příště vynechali německy mluvené části a nepoužívali Hitlerův hlas. Ti jeho rady uposlechnou, čímž je celá věc uzavřena.
Hajlování v hledišti
Mezinárodní stížnost přijde i na hru Kat a blázen, kterou divadlo zahájí sezónu v roce 1934. Tentokrát paradoxně ne z německé strany, na níž hra svým obsahem opět míří, nýbrž od velvyslance Mexika.
Ačkoliv se má hra odehrávat ve fiktivní zemi, autoři ji pojmenují Mexiko. Název země je tedy poté stažen. Problémy ale začnou nastávat i během představení.
Jednou si lístky na představení například zakoupí skupinka mladých fašistů, kteří během hry ztropí výtržnost.
Zrcadlo fašizující společnosti divadelníci nastaví i o rok později ve hře Balada z hadrů, kterou následují povedená dramata Těžká Barbora a Pěst na oko, které stále ostřeji vystupují proti nacistickému Německu. „Je lepší si střílet z kultury, než střílet do kultury,“ zazní v představení.
