Monogamie není přirozená, propaguje Albert Einstein. Sám mu jde vzorovým příkladem. Ačkoli se ožení hned dvakrát, jeho dvě manželky rozhodně nejsou jedinými ženami, které prošly jeho životem. Soužití s ním zkrátka vyžaduje velkou dávku tolerance.

O slavném fyzikovi Albertu Einsteinovi (1879–1955) se málo ví, že jeho slabostí byly ženy.

První ženou v životě budoucího slavného fyzika Alberta Einsteina (1879–1955) se roku 1896 stává Mileva Maričová (1875–1948). Jediná dívka mezi jedenácti studenty ho zaujme v posluchárně curyšské polytechniky ve Švýcarsku.

Pár se bere v roce 1903, jenže manželství není procházka růžovou zahradou. Mileva je žárlivá.

Náplast na touhu po lásce

Vadí, že ji Albert odstrkuje na druhou kolej. Stává se nesnášenlivou a tuší, že manžel má milosté eskapády. Když se v roce 1912 Albert setkává se svojí sestřenicí Elsou Loewenthalovou (1876–1936), je rázem ruka v rukávě.

Úspěšný fyzik už nemá chuť poslouchat rozmrzelou manželku a veselá a živočišná Elsa je tou pravou náplastí na jeho touhu po nenaplněné lásce. Chce rozvod. K odloučení obou manželů dojde až v roce 1919.

Zálety potvrzují dopisy

Na rozdíl od žárlivé Milevy je Elsa velice tolerantní a nevadí jí, že ji Albert podvádí. Stará se o peníze a o to, aby jejího manžela nikdo nerušil v jeho práci.

Jeho zálety potvrzuje dlouhá řada dopisů, kde zmiňuje různá jména svých známostí, například Toni nebo Estelle. Jakmile si ale na něj některá z jeho milenek začne dělat nároky a obírá ho o svobodu, ze vztahu vycouvá.

Osudová láska

Jeho osudovou ženou se v Americe, kam roku 1933 emigruje před nacisty, stává Ruska Margarita Koněnková. Seznamují se v roce 1935 ještě za Elsina života.

Margarita se ale v roce 1945 musí vrátit zpátky do Sovětského svazu a Einstein si najde náhradu i za ni. Jeho životem projde spousta žen. Poslední roky před smrtí v USA tráví s jistou o 22 let mladší Johannou Fantovou.