Země oplývající mlékem a strdím? Praotec Čech se rozhlédne z oblého kopce. Krajina vypadá úrodně a jistě se pro jeho kmen stane dobrým domovem. On sám konečně přestane být psancem. Ruka mstitele za zločin, který spáchal, až sem určitě nedosáhne!
Kde se zrodil příběh o příchodu Slovanů k nám?
Za nejstarší pověst o jejich cestě historikové označují legendu o založení Kyjeva, zachycenou ve staroruské kronice Povesť vremennych let, kterou na počátku 12. století sepsal kyjevský mnich Nestor.
Líčí příběh tří bratrů – Choriva, Kyje a Ščeka – a jejich sestry. Kyj byl zakladatelem Kyjeva, Choriv, tedy Chorvat, přivedl chorvatský národ na pobřeží Jadranu, Šček nápadně připomíná Čecha.
Jihoslované si příběh ale vykládají trochu jinak. „V Krapině (v dnešním Chorvatsku – pozn. red.), městě založeném Římany, pobývají tři bratři: Čech, Lech, Mech,“ líčí tamní pověst a ukazuje na ně jako na samotné zakladatele města.
Na starých mapách Krapiny, ležící téměř u hranic se Slovinskem, se dokonce objevuje místo zvané Gradina Čech, údajné Čechovo sídlo…
Pomstil sestru
Římskému správci Aureolovi (asi 220‒268), kterému v té době oblast Dalmácie podléhá, neuniknou půvaby jejich sestry Viliny. A ani on není dívce lhostejný. „Pusť nás do bran města,“ žadoní muž jejího srdce. Vilina mu vyhoví.
Jenže Aureolova družina do té doby svobodnou Krapinu vydrancuje. Vypaluje všechno, co jí přijde pod ruku. Vilina je tváří v tvář té zkáze naprosto zdrcená.
V zoufalství nad tím, co její vyvolený provedl, jí pukne žalem srdce. „Vyzývám tě na souboj,“ vykřikne potom rozzuřený Šček tváří v tvář Aureolovi. Zničení města chce okamžitě pomstít.
Šarvátka podle pověsti skončí Římanovou smrti. „Musíme okamžitě pryč,“ zavelí vzápětí Šček bratrům. Jeho družina kvapně opouští Krapinu a vydává se na sever.
Inspirace v Bibli
Může se jihoslovanský příběh zakládat na pravdě? Kosmas nic podobného nepopisuje.
Barvitě ale příběh vraždy ve 14. století vylíčí kronikář Dalimil. „Leží země v srbském kraji, Charváty ji nazývají, a v ní kdysi vládl lech, který nosil jméno Čech. Neboť dopustil se vraždy, zbaven domova byl navždy,“ veršuje český letopisec.
Podle kronikáře tu ale „prožil ve cti, dlouhé roky s bratry šesti“. Šlo tedy o ctnostného muže, který se sám rozhodl opustit zemi. Snad se bál pomsty pozůstalých.
Dalimil zdůrazňuje, že Čech (poprvé užívá toto jméno, u Kosmy se lze setkat jen s Boehmem) byl významným vladykou. Odkud vzal zdroj a motiv dramatické zápletky?
Znalci biblických příběhů poukazují na to, že kvůli velice podobným událostem musel odejít i Mojžíš z Egypta. Našel kronikář inspiraci v Bibli? Zřejmě ano, a aby příběhu dodal patřičnou „šťávu“, okořenil ho krvavým motivem…
Velmož, nebo obyčejný člověk?
Chuť přikrášlit naši ranou historii možná měl i český král a římský císař Karel IV. (1316‒1378), když kolem roku 1374 nechal sepsat latinskou Kroniku českou, která se pak dočkala českého překladu.
Její tvůrce Přibík Pulkava z Radenína (†1380) také líčí příběh, kdy Čech spáchá vraždu významného muže, a proto musí utéct. O samotném Čechovi však hovoří jen jako o „nějakém člověku“, nepřiznává mu žádné důležité společenské postavení.
Proč, to není jisté. Přitom se lze téměř stoprocentně spolehnout na to, že Pulkava čerpal i z Dalimilových textů a jeho kroniku z počátku 14. století bezpečně znal.
Časově to nesedí
Aureolus patří k historicky doloženým osobám. Stává se správcem Ilýrie, části dnešního Balkánu. Podle životopisů římských císařů, známých jako Historia Augusta, ze 4. století n. l.
dosáhl hodnosti dux equitum, tedy funkce velitele jízdy. Své další působení spojil se severoitalským Milánem, ale ve městě byl zabit, když se pokusil uzurpovat si císařský trůn pro sebe. Jiné místo, ale k vraždě došlo!
Háček ovšem vězí v jistém časovém nesouladu. Aureolus žil již ve 3. století, ale „praotec Čech“ se u nás musel objevit až mnohem později. „Podle nejrozšířenějšího názoru velké stěhování Slovanů začalo v prvních desetiletích 6. století na Ukrajině.
Do Čech měli první osadníci dorazit brzy po roce 530,“ uvádí současný autor Arnošt Vašíček. I přes propast tří staletí se ovšem dávný zločin, spáchaný na římském vojevůdci, mohl stát inspirací pro lidová vyprávění. Sotva ale mohl uvést do pohybu celé kmeny Slovanů.
