Nebohá selka pasoucí dobytek poblíž francouzské vrchoviny Margeride v regionu Gévaudan stojí tváří v tvář jistojisté smrti. Proti ní se vyřítí nestvůra s mohutnými tlapami a obrovskou tlamou.
Píše se rok 1764 a žena si jen díky krávám, které ji obklopily, zachrání život. Ostatní však takové štěstí nemají…
O řádění a teroru lidožravé šelmy připomínající vlkodlaka existuje mnoho svědectví. I proto je velmi obtížné ze střípků mozaiky poskládat, co skutečně ohrožuje místní obyvatele. Jde snad o člověka převlečeného za vlka? Nebo je onou bestií pouhá hyena dovezená z Afriky?
Lstivá stvůra s obří hlavou
„Je dvojnásob delší než běžný vlk a mnohem vyšší. Hlava je mohutná a čelo široké;
to se zmenšuje, končí čenichem a obrovskou, takřka ustavičně otevřenou mordou se zuby tak ostrými a vražednými, že zakrátko oddělí lidskou hlavu doslova jako břitvou,“ popisuje stvůru farář z blízkého Lorcieres.
Ve svém popisu vychází z výpovědí očitých svědků, kteří se s bestií setkali tváří v tvář nebo ji jen zahlédli. Vlčí tvor je prý mimořádně hbitý a lstivý, jako oběti si vybírá hlavně ženy a děti. Minimálně poslední informace je bezesporu pravdivá.
V červnu 1764 se najde ošklivě potrhané tělo teprve čtrnáctileté dívky Jeanne Bouletové, o několik dní později se objeví mrtvola další čtrnáctileté dívky. Řádění bestie pokračuje i v září a v říjnu, oběťmi jsou veskrze mladé dívky do dvaceti let.
Celková bilance teroru monstra je až děsivá. Za tři roky jejího řádění zabije stvůra přes 100 lidí, dalších asi 40 zraní.
Svlékání před zvířetem?
Jakého původu však tento tvor byl? Několik popisů se shoduje v tom, že jde o mnohem větší zvíře, než je vlk. Uši má netvor malé, srst světle šedou a na prsou bílou. Podél páteře má mít černou kresbu, ocas má dlouhý jako kůň či vlk.
Jde tak o pouhého nadměrně vyvinutého vlka? Patnáctka obětí však měla hlavu oddělenou od těla, což vlk jen tak nesvede. Navíc značný počet obětí má stažené punčochy, zuté boty nebo jsou zcela nahé. Jaké zvíře by toto svedlo?
A proč by se oběti před zvířecí bestií svlékaly? Šlo tak spíše o monstrum lidského původu? Dle očitých svědectví se nestvůra neobyčejně rychle pohybuje, což by i vysvětlovalo rozsáhlé území, na němž jsou hlášeny případy napadení.
Děti tvora zaženou
K děsivé potyčce dochází například v lednu roku 1765. Sedm dětí, včetně dvou dívek, se vydá v místní krajině pást stádo dobytka. Děti ve věku od 8 do 12 let jsou vyzbrojeny zašpičatělými holemi. Monstrum se na stráni objeví znenadání.
Osmiletému chlapci uhryzne kus tváře a ostatní děti povalí. Po prvotním momentu překvapení se ale dětem podaří bestii zahnat. Ovšem jen nakrátko. Ta se po chvíli vrátí a do zubů vezme osmiletého Jeana Veyriera a unáší jej hluboko do lesů.
Odvážné děti ale svého kamaráda neopustí, netvora pronásledují a vženou ho do blízké bažiny.
Podle pozdějšího převyprávění z úst faráře vyplývá, že dětem se jejich kamaráda společným útokem podaří osvobodit, zároveň ale naznačuje, že rozhodně nemohlo jít o zvíře. Podle něj šlo spíše o posedlého člověka přestrojeného ďáblem.
Typický útok monstra je popsán jako plíživé číhání na oběť. V jistý moment pak stvůra skočí oběti na záda jako kočka, prokousne hrdlo oběti a vyrve jí srdce a plíce, které sní. Říká se, že psi před ní prchají a postavit se jí dokáže jen býk.
Přesto se jí do cesty zkouší postavit i několik místních odvážlivců. V roce 1767 se na její lov vydá usedlík Jean Chastel, s sebou si nezapomene vzít modlitební knížku a zbraň.
Až legendární příběh vypráví, že se bestie přiblížila ve chvíli, kdy dočetl rozečtenou stránku do konce, a v tu chvíli Jean vystřelil. Lidé v regionu si konečně mohou vydechnout.
Zdechlina poměrně malých rozměrů je dovezena na královský dvůr krále Ludvíka XV. (1710–1774). V bedně otevřené na nádvoří Versailles ale král objeví jen scvrklou páchnoucí mršinu. Král ji nechá zakopat a domnělému hrdinovi odmítne vyplatit odměnu.
Král není spokojený
To, co Jean zabil, vypadá spíše jako kříženec dogy s afghánským chrtem. Přesto od té doby již k žádnému dalšímu útoku bestie nedochází. Místní sice slaví, hrdinu ale neopěvují. Naopak.
Některé teorie dokonce hovoří o tom, že za krvelačnými útoky stojí právě rodina Chastelů. Nutno podotknout, že se celá rodina pár let po incidentu z kraje odstěhuje. Jean je v kraji vyhlášeným lovčím a spolu se svými syny dokonale zná celý kraj i místa honů.
Je také s podivem, že jejich usedlost leží takřka v centru bestiálních útoků. Podezření padá především na syna Antoina, místního výtržníka ukrytého v hájence se svou smečkou psů, mimo jiné také s ryšavým afghánským chrtem.
Exotická zvířata mu dodává místní hrabě de Morangies, jenž předtím procestoval Afriku. Že by snad on dodal onu bestii Chastelům? Někteří lidé se domnívají, že jde o nebezpečnou hyenu dovezenou z Egypta.
Jak bychom pak ale vysvětlili skutečnost, že právě Jean Chastel se stává hrdinou a zachráncem kraje?
Podivná rodina lovce
Je minimálně podivné, že zvíře je v době před svou smrtí klidné a nechá Jeana se pomodlit. Zná snad bestie pach Chastelů, a proto na Jeana hned nezaútočí? A rozhodne se Jean krvavou zábavu svého syna, o níž celou dobu ví, jednou provždy ukončit?
Těžko říct, jediné, na čem se snad všichni shodují, je fakt, že určitě nešlo o běžného vlka. Vlci se totiž v Gévaudanu běžně vyskytují a lidé je v podstatě znají. Tyto útoky jsou ale jiné.
Mezi lidem se vyskytují i poměrně bizarní možnosti, co může být onou stvůrou. Hovoří se o medvědech, divokých opicích i jakémsi kříženci lva a tygra. Samozřejmě nechybí ani náboženské vysvětlení. Netvor je zplozencem ďábla přicházejícím ze samotných pekel, trest boží.
Běhá po zadních
Několik svědectví dokonce udává, že monstrum se mohlo postavit na zadní nohy a chodit vzpřímeně. Vzpřímeně prý loví zejména ovce. I díky tomu je netvor často označen za vlkodlaka. Tedy za člověka, který se v noci proměňuje ve vlka a páchá obludnosti.
Dotyčný pije jakýsi lektvar z bylin, pronese zaklínadlo a za úplňku mu naroste vlčí hlava a na těle vlčí srst. Ačkoli by popis útoků vlkodlakovi příslušel nejvhodněji, důkazy pro tuto tezi rozhodně nemáme.
Útoky navíc neprobíhají za úplňků, ale zpravidla spíše za bílého dne. Dodnes tak temné tajemství regionu Gévaudan nemá uspokojivé rozřešení. Jednalo se snad o podivínského Antoina, který se převlékal za obrovskou bestii a plnil si tak své zvrácené choutky?
Nebo za útoky stojí nějaký exotický exemplář z jeho zvěřince? Možná však šlo o úplně jiné zvíře nebo o dílo duchů a strašidel. Přesvědčivé odpovědi už se zřejmě nedočkáme.