Cestující jsou vyděšení na smrt. Sotva mohou dýchat a dělá se jim špatně. Unesené letadlo už několik hodin stojí na libyjském letišti. V tom se jedna z cestujících začne svíjet v křečích a z podbřišku ji teče krev. Únosci zpanikaří.

Ženu raději propustí, a co nejrychleji odletí dále do Afriky. V tu dobu už po nich pátrá izraelské protiteroristické oddělení. 

Únosci pasažéry naženou do staré odletové haly v ugandském Entebbe, kde je předají na hlídání ugandským vojákům Idiho Amina (asi 1925–2003). Nyní mají čas seznámit svět skrze ugandský rozhlas s motivy svého činu.

Požadují propustit 53 palestinských teroristů vězněných na Blízkém východě i v Evropě, a to do 1. července – to už je za tři dny. Pokud nebudou jejich požadavky splněny, v pravé poledne všechny zajatce postřílí.

 „V situaci, kdy byli rukojmí zadržování na místě, vzdáleném asi 3200 km, fanatickými aktivisty podporovanými nevypočitatelným africkým diktátorem, existovala reálná možnost, že izraelské vládě nezbude nic jiného, než vyhovět požadavkům,“ píše vojenský historik Simon Dunstan.

Na poradě vojenského štábu se probírá i možný ozbrojený útok. Jak debata pokračuje, je všem jasné, že nejlepší bude, když operaci vykoná co nejméně mužů, a to rychle a tiše. 

Těsně nad hladinou 

Je sobota, 15 hodin odpoledne. Za necelých 24 hodin končí ultimátum únosců na propuštění palestinských teroristů. Ze základny Ofir na jižním cípu Sinajského poloostrova vylétá čtveřice letounů Hercules.

Kvůli radarům musí udržovat letovou výšku nepřekračující 30 metrů! První letoun dosedne na ranvej v Entebbe minutu po půlnoci. Z letadla vyjede kolona tvořená černou limuzínou a dvěma terénními vozy.

Když se auta přiblíží ke starému terminálu na dobrého čtvrt kilometru, všímavý ugandských voják se je pokusí zastavit. Izraelci ho zastřelí a moment překvapení je v tahu.

Velitel izraelského útoku, Jonatan Netanjahu (1946–1976) proto velí ke zteči hlavní budovy a sám se drží v čele. 

Bleskový útok 

Navzdory předčasnému prozrazení a početní nevýhodě se profesionálně vycvičené izraelské komando úspěšně probíjí až k letištní hale. Během přestřelky zemře i dvojice německých únosců Wilfried Böse a Brigitte Kuhlmannová.

Dobývání haly se neobejde bez ztrát ani na druhé straně. V opětované palbě Uganďanů si kulka najde velitele útoku Netanjahua. Po zajištění prostoru se Izraelci chápou megafonů a rukojmí anglicky a hebrejsky instruují k dalšímu postupu.

Na ranvej mezitím dosedají zbylé tři letouny. Z nich vyskáče dalších 200 izraelských vojáků. Proti nim již Uganďané nemají šanci.

Komando zachráněné rukojmí eskortuje do letadel a před odletem ještě zničí 11 ugandských stíhaček, což je asi polovina celého vzdušného arzenálu země. Celá operace v Entebbe trvala přesně 57 minut. 

Nebezpečná zpráva 

Poněkud kuriózní a potenciálně nebezpečná situace nastane, když se čtveřice letadel nachází tři hodiny od izraelské půdy. „Izraelské ozbrojené síly dnes v noci zachránily rukojmí v Entebbe,“ slyší v rozhlasu.

Jak je možné, že přestože ještě ani nejsou zpátky, už o přísně tajné operaci vědí média, a tudíž celý svět? Jeden francouzský novinář totiž napsal do rána text o tom, že místní slyšeli v noci z letiště střelbu. Nechybělo moc, dát si věci dohromady.

Letadla se zbývajícími 102 pasažéry letu Air France 139 bezpečně přistanou ráno 4. července v Tel Avivu.