Klášterem Pečorská lavra v Kyjevě se ozve mohutná detonace. Kameny létají kolem jako gejzír a pravoslavný skvost se mění v ruiny. Přitom uplynulo sotva půl hodiny od chvíle, kdy odsud odešel prezident Slovenského státu Jozef Tiso. Smrti unikl doslova o vlásek.  

„S úctou přicházíme k této mohyle, ve které jsou skryté tělesné pozůstatky slovenských synů, kteří tady v tomto kraji položili svoje životy,“ řeční na počátku listopadu roku 1941 slovenský prezident Josef Tiso (1887–1947) v Zaluži (v dnešním Polsku nedaleko hranic s Ukrajinou), kam přijel zkontrolovat slovenské vojáky na východní frontě. Tiso se při své inspekční návštěvě chce přesvědčit, v jaké situaci se právě nacházejí jeho jednotky. Ještě netuší, že málem přijde o život. Nebo tuší?

Jak jinak lze vysvětlit skutečnost, že v listopadu 1941 při prohlídce Kyjeva náhle změní předem připravený program? „Půjdu nejdříve do kláštera,“ rozhodne se nečekaně na místě. Návštěvu svatostánku Pečorská lavra tak posune o dvě hodiny proti plánovanému termínu.

Měl nějaké zprávy o hrozícím nebezpečí? Na první pohled to tak nevypadá, ve skutečnosti ale mohl mít zprávy o chystané akci. Prohlídku kláštera kvůli tomu prezident ale rozhodně neodbude.  

Mohou za to Rusové nebo Němci? 

Jenže 3. listopadu 1941 několik desítek minut po Tisově odchodu ze svatyně zaduní klášterem obrovský výbuch. „Dopadli jsme tři utíkající osoby a na místě je zastřelili,“ hlásí potom německá policie, ale ve svých dokumentech se omezí na strohý záznam: „Nemohli jsme uprchlíky identifikovat, protože u sebe neměli žádné dokumenty.“ „Ihned poté byla vydaná falešná zpráva, podle které Kyjevsko-pečorskou lavru vyhodili do vzduchu samotní Rusi s cílem spáchat atentát na prezidenta Tisa,“ domnívá se současný slovenský historik Milan S. Ďurica. Dějepisec Martin Lacko ze slovenského Ústavu paměti národa si ale myslí, že šlo o akci samotných Rusů! 

 

Šéf tajných nemá hlavu státu rád 

Mohla příprava atentátu vzniknout na pokyn Němců? Zatímco vztah německého vůdce Adolfa Hitlera (1889–1945) k Jozefu Tisovi byl podle Ďuricy plný respektu a pochopení, a to údajně navzdory tomu, že diplomaté a agenti tajných služeb Hitlerovi nepřestávali posílat negativní hlášení o ideologických a politických postojích slovenského prezidenta, jiní němečtí pohlaváři už takovou vstřícnost vůči Tisovi rozhodně neprojevovali.

Právě Heinrichu Himmlerovi (1900–1945), nejvyššímu šéfovi tajných služeb, je údajně hlava Slovenského státu trnem v oku.  

Nařídil druhý muž říše likvidaci? 

V Himmlerových rukou se soustřeďují všechna tajná hlášení kritizující Tisovo chování a druhý muž říše si vůči prezidentovi vypěstuje přímo zuřivou nenávist zapřisáhlého národního socialisty. Zřejmě na svou vlastní pěst potom připraví na Tisa atentát.

Chce vyrabovat a zničit ruské kulturní památky a součástí jeho plánu je i likvidace Pečorské lavry. SS Obergruppenführer a velitel východních oblastí Fridrich Eckelmann se dokonce před ruským zástupcem náčelníka 2. správy NKGB (sovětská vojenská kontrarozvědka) majorem Cvetajevem rozpovídá o plánu likvidace.

Dokument o jejich rozhovoru z ruských archivů získává v říjnu roku 1991 tehdejší ředitel Slovenského národního archivu Dárius Rusnák.  

Chtějí se zbavit nepohodlných 

Přípravou projektu pověří Eckelmann SS Sturmbannführera Donnera z Himmlerova osobního štábu. „Demolice kláštera je připravená podle rozkazu,“ hlásí Donner ve dnech 28. – 29. října 1941 Eckelmannovi. „Bude provedena během jeho návštěvy,“ dodává. O odpálení náloží se má postarat náčelník oddělení Gestapa, které působilo v armádním seskupení Jih. Atentát je podle Rusnáka „jasným důkazem, že prezident Tiso nebyl fašistou, ani Hitlerovým a německým kolaborantem, ale naopak, je to důkaz toho, že se ho Němci chtěli zbavit šikovným a nenápadným způsobem.“  Himmler podle něj chce jednoduše zabít dvě mouchy jednou ranou:

zničit symbol pravoslavné víry a elegantně se zbavit muže, který mu překáží. „Němcům by lépe vyhovovalo mít v prezidentském úřadě Vojtěcha Tuku, který jim ve všem šel na ruku,“ tvrdí Rusnák.  

Šlo o akci Sovětů? 

Ve skutečnosti ale mohlo být všechno jinak. Josefa Tisa při prohlídce Uspenského chrámu v Pečorské lavře doprovázeli nacističtí generálové. V Kyjevě v době Tisovy návštěvy pracovala skupina agentů, kterým velel sovětský rozvědčík Ivan Danilovič Kudrja.

Ten se svojí skupinou podminoval ve městě řadu budov a následné výbuchy v září 1941 zabily hodně Němců. Dílem Kudrjovy skupiny tak zřejmě byla i listopadová akce v klášteře.

Sověti se chtěli zbavit nacistických generálů, Tiso pro ně vlastně nebyl zajímavý, jenom se akci náhodně přimíchal. „Hitler neměl důvod k Tisově likvidaci, nemluvě o tom, že Tisa respektoval,“ poznamenává Lacko, který pochybuje, že by se o prezidentovu likvidaci pokusil někdo jiný z nacistických kruhů. Mnohem pravděpodobnější proto je, že šlo o akci Sovětů.