Na počest sjednotitele Itálie, krále Viktora Emanuela II. (1820 – 1878), vzniká v letech 1895 – 1911 v Římě monumentální mramorový památník.
Kontroverzní stavbě později Římané posměšně přezdívají svatební dort nebo psací stroj, který budova s použitím fantazie trochu připomíná.
Nechybí na ní ani donedávna největší bronzová jezdecká socha na světě. Vysoká je 12 metrů a stejně dlouhá. Do útrob díla sochaře E. Chiaradia se vejde 21 lidí.
V roce 2006 ji ale trumfla nově postavená čtyřicetimetrová jezdecká socha Čingischána (asi 1162 – 1227) v mongolském Úlánbátaru.
Nejmonstróznější skupina portrétů: Čtyři američtí prezidenti spolkli milion dolarů
V roce 1924 přichází americký historik Doan Robinson (1856 –1946) s nápadem vytesat do skály Mount Rushmore v Jižní Dakotě obličeje čtyř významných prezidentů USA. Pro svou myšlenku nadchne sochaře Gutzona Borgluma (1867 – 1941). Práce začínají v roce 1927 a po třech letech odhalují George Washingtona (1732 – 1799). Po něm přibude Thomas Jefferson (1743 – 1826), Abraham Lincoln (1809 – 1865).
Na tváři posledního Theodora Roosevelta (1858 – 1916) se pro něj stává velkou výzvou ztvárnění obřích brýlí. Záměr vytesat celé busty zmařila autorova smrt a nedostatek financí, protože celý projekt stál téměř milion dolarů (za stejnou částku by se v USA roku 1941 dalo koupit 95 tun stříbra).
Nejmohutnější kancléř: Obrovský Bismarck chránil před nálety
Když 2. června 1906 odhalovali Němci v Hamburku sochu svého „železného“ kancléře Otty von Bismarcka (1815 – 1898), jistě netušili, k čemu se také 35 metrů vysoký a 600 tun těžký kolos bude hodit.
Společné dílo architekta Johanna Emila Schaudta (1871 – 1957) a sochaře Huga Lederera (1871 – 1940), nejvěhttps://www.facebook.com/helena.stejskalova.984?ref=tn_tnmntší Bismarckova socha z 250 umístěných po celém světě, se v roce 1939 stala válečným krytem!
V katakombách základů mohlo před spojeneckými nálety během války nalézt úkryt až 650 osob.
Nejrecyklovanější odlitek: Napoleona zvěčnili v kovu z ruských děl
Kultu své osoby po vítězství v bitvě u Slavkova roku 1805 podlehne francouzský císař Napoleon I. Bonaparte (1769 – 1821). Na pařížském náměstí Vendôme si nechá vytvořit sloup se svojí sochou. K jeho výrobě ale nepoužije ledajaký materiál.
Nařídí ji odlít z ruských a rakouských děl, která se mu v bitvě podařilo ukořistit. Názory kolik jich bylo, se liší, odhaduje se, že kolem 130. Získal z nich přibližně 180 tun kovu. Po císařově porážce ovšem ze sloupu Napoleonova hlava mizí. Kov opět Roztaví a použijí pro novou jezdeckou sochu francouzského krále Jindřicha IV. (1553 – 1610) na pařížském Pont Neuf (Nový most).
Ironií je, že právě jedoucí Jindřich byl předtím roztaven na ulití válečných děl.
Nejrozmazlenější jezdec: Koho si Pařížané hýčkali?
Zřejmě nejopečovávanějším jezdeckým pomníkem býval král sedící na svém koni v pařížské katedrále Notre-Dame.
Dřevěný, barevný a zlacený artefakt ze 14. století vyžadoval obrovskou pozornost zdejších kanovníků. Třeba roku 1387 dostal jeden z nich, Pierre Jeullin, odměnu za to, že celou sochu očistil a omyl.
O restaurování a konzervování existuje spousta dokladů i z dalších století. Když roku 1628 vjíždí do Paříže král Ludvík XIII. (1601 – 1643) nechají pro koně zhotovit drahou modrou dekorativní pokrývku se zlatými liliemi. Zajímavé je, že se tehdejší kronikáři neshodli, koho vlastně socha zobrazuje, zda Filipa IV. Sličného (1268 – 1314), nebo Filipa VI. z Valois (1293 – 1350).
Během francouzské revoluce bylo dílo zničeno a dnes ho známe jenom ze starých rytin.
