„Můj králíčku, miluji tě,“ ujišťuje jeden z nejobávanějších mužů třetí říše svoji sekretářku a zároveň milenku Hedwigu. Na mimořádně krásné ženě Heinrichu Himmlerovi záleží. Vždyť o její kráse se závistí v očích mluví i Reinhard Heydrich…
Ve vztazích se Heinrichu Himmlerovi (1900–1945) příliš nedaří. Rozhodně nepatří ke lvům salonů, který by na potkání lámal ženská srdce.
Dlouho zůstává bez ženy a sám sebe dokonce nazývá „osamělým bojovníkem“. První vážný vztah naváže až ve svých 27 letech s o sedm let starší, rozvedenou Margaretou (1893–1967). Marga, jak jí říká, rychle pochopí, že Heinrich je úzkoprsý úředník, a dost se s ním nudí. „Přines na naše setkání křížovky,“ navrhne mu jednou.
Přesto se pár brzy vezme. Rozvedená žena hledá klid a stabilitu, a to vše jí Himmler dokáže poskytnout. Navíc k němu vzhlíží s obdivem, když rychle stoupá po kariérním stranickém žebříčku.
Vpravit se do role dokonalého manžela a po narození dcerky Gudrun (1929–2018) i otce Heinrichovi nedělá sebemenší problémy.
Prahne po dětech
„Miláčku, moje milovaná, sladká ženuško! Jistě si myslíš, že máš zlobivého muže, který už tři dny nenapsal.
Ale není to zlobivý muž, ale moc hodný, uštvaný, který tolik myslí na svého miláčka doma a pořád si přeje, kdyby jen ten miláček s ním mohl všude být,“ píše Heinrich svojí ženě. Margareta po těžkém porodu už nemůže mít další děti, proto rodina „přijme do opatrovnictví syna jednoho důstojníka SS, který zemřel už před válkou“, uvádí současný americký historik Flint Whitlock.
Ani to ale Himmlerovi nestačí. Chce mít další děti, a když mu je Marga nemůže dát, rozhodne se, že si pořídí milenku.
Vybere si svoji sekretářku Hedwigu Potthastovou (1912–1994), která v jeho blízkosti pracuje od roku 1935. Se svým šéfem se sblíží o Vánocích roku 1938.
Slzy v deníčku
Rodiče Hedwigy jsou z dceřina vztahu nešťastní. „Rozejdi se s ním. Mysli na to, že je to ženatý muž. On ti domov neposkytne,“ naléhají na ni a kvůli milostným pletkám s prominentním nacistou mezi nimi dochází k roztržce.
Rodiče nechtějí ustoupit, stejně jako tvrdohlavá dcera. „Bojím se, že se s rodiči nikdy neusmíříš. Vše by ti odpustili, kdyby ses ho vzdala nebo kdyby se kvůli tobě rozvedl,“ píše Hedwize její švagrová Hilde.
Hedwiga její rady ale neposlouchá. Marga se o mimomanželském poměru svého muže dozvídá v únoru 1941. Cítí se ponížená, ale se situací se smíří a stěžuje si jenom svému deníčku…
Stranou zájmu
Hedwiga věří, že po narození jejich prvního dítěte, syna Helgeho (*1942), už nebude muset žít v podnájmu, a její přání Himmler splní. „Pokud nechtěl Hedwigu Potthastovou ztratit, musel jí sehnat byt,“ píše německý publicista Heinz Höhne (1926–2010).
Ovšem ani tak vysoce postavený muž stranického aparátu nemá dost soukromého kapitálu, aby z vlastních prostředků mohl koupit byt, nebo dokonce dům. Požádá proto stranu o půjčku.
Martin Bormann (1900–1945) jako vedoucí hlavní kanceláře NSDAP se zachová velkoryse a nechá mu vyplatit 80 000 říšských marek. To už je pěkný balík. Himmler ho investuje do stavby domu v Schönau u bavorského Berchtesgadenu.
Zde v létě 1944 přichází na svět jeho nemanželská dcera Nanette-Dorothea. Himmler svoje soukromí úzkostlivě chrání, o jeho milence ví jenom hrstka lidí. Hedwiga žije v ústraní po boku partnerek dalších nacistických pohlavárů.
O zvěrstvech, v nichž má její milenec prsty, nejspíš neví. O jeho smrti se dozvídá z rozhlasu. Po válce je vyslýchána Američany. V té době se také Gudrun Himmlerová teprve doslechne o nevlastních sourozencích. Hedwiga však o jejich sblížení nestojí.