Většinu pohraničních osad potkal po druhé světové válce stejný osud. Původní německé obyvatelstvo bylo někde spořádaně, někde divoce vysídleno a stát pak přistoupil k drastické medicíně.

Většinu vsí a městeček, které nezalidnil vlastním obyvatelstvem, prostě srovnal se zemí. Často šlo přitom o obce s nádhernými barokními paláci a lidovými domky a statky, které by se za jiných okolností dočkaly památkové ochrany.

Ves Smrkovec na Sokolovsku na konci 19. století doslova kypí životem. Připomíná spíš větší městečko než malou uhlířskou osadu, kterou Smrkovec býval už ve středověku. Největší rozmach v lokalitě nastává v 16. století, kdy se tu začne ve velkém těžit stříbro.

Pracovní příležitost sem nažene desítky horníků, dochází ale i k rozvoji duchovního života obce, na nějž dohlíží majestátní kostel svatého Václava lemovaný renesančními náhrobky.

Smrkovec disponuje školou (německou i českou), poštou, farou i rozsáhlým hřbitovem a nic nenasvědčuje tomu, že jednoho dne by měl kompletně vymizet z mapy.

Dobrý obr, zlý strašák

Přestože klima v nadmořské výšce okolo 700 metrů není vždy příznivé, ve vsi vzniká i bohatý komunitní život reprezentovaný zejména sborem dobrovolných hasičů.

Obyvatelé udržují skromná políčka a s životem jsou zde spokojeni, většina mužů se živí těžbou stříbra nebo železné rudy. Větší důvody k obavám zde mají překvapivě malé děti. Bojí se totiž jakéhosi Kobera.

Kober je tvor s nadlidskou výškou, jehož příbytkem je tajemný brloh v lesích okolo Smrkovce. O jeho existenci se šušká krátce po vzniku osady hned ve 14. století, je popisován jako dobrák, jenž pomáhá čestným lidem.

Čím dál pokročilejším zalidňováním lokality se nicméně Kober stahuje stále hlouběji a hlouběji do lesa a v pozdějším období se tento obr stává spíš už jen strašákem neposlušných dětí, které nemají běhat samotné po lese.

Krutý odsun Němců, i Čechů

Během existence první republiky je obec počešťována, přesto zde německý živel zůstává. S koncem války pak začíná jeho likvidace. Osadníci mají na opuštění domova sotva pár hodin. „V roce 1947 byla snaha dosídlit prázdné domy českými obyvateli.

Už 1. června 1946 tady byla otevřena česká škola, ale navštěvovalo ji jen pět dětí,“ uvádějí přátelé CHKO Slavkovský les. Opuštěné stavby začínají chátrat, dosídlování se nedaří a rok 1948 chystá Čechům stejný osud jako Němcům před třemi lety.

Do několika hodin se musejí pod dohledem vojáků vystěhovat. Na místě má vzniknout vojenský újezd, a proto je obec později kompletně srovnána se zemí. Jaké tajemství ukrývá někdejší osada dnes?

Původní Smrkovec dnes připomíná jen zbytek zděné lávky přes potok, pár polorozpadlých náhrobků, sem tam kusy zídky. Místo povětšinou zarůstá bolševníkem, invazivní rostlinou původem z Východu.

Rakety pro případ světové války

Kopec Kozák nad Smrkovcem se ale v sedmdesátých letech minulého století stává dějištěm přísně utajené události.

Komunistická lidová armáda tady vybuduje palebné postavení sovětských protiletadlových raket, které mají chránit vojáky v případě útoku NATO. A ze sovětských a československých vojenských plánů se dozvídáme, že oblast je takzvaným „zánikovým“ územím.

V případě válečného konfliktu by tak oblast Sokolovska a Chebska byla obětována vojenským manévrům a stala by se centrem těžkých bojů. K tomu však naštěstí nikdy nedojde. Objekt armáda opouští po revoluci v roce 1989.