„Vážený pane, potřebujeme uvolnit vaše apartmá pro jiné hosty. Obávám se, že budete muset hotel opustit,“ tlačí ředitel hotelu na výstředního miliardáře Hughese. Tomu ziskuchtivý manažer nestojí ani za pohled. „Tak víte co?
Já ten hotel kupuji,“ opáčí host zcela klidným hlasem. Takto postupně skoupí polovinu Las Vegas.
Nenápadné, zaprášené městečko uprostřed nevadské pouště se na začátku 20. století netěší nijak velké pozornosti. Obyvatel je zde jen hrstka a okolní bezútěšné podmínky jsou na první pohled nevyhovující pro jakýkoliv hospodářský rozvoj.
Prostopášnosti jako hazard, alkohol a prostituce zde existují, ovšem v o nic větší míře než v jakémkoli jiném americkém městě. Vše se změní s plánem postavit na nedaleké řece Colorado přehradu.
Stavba vodní nádrže, do té doby největší konstrukce svého druhu na světě, začne roku 1931. Stává se tak z pověření tehdejšího prezidenta Spojených států amerických Herberta Hoovera (1874–1964). Jeho jméno později stavební dílo ponese.
Když skončí prohibice…
Ostré nevadské slunce praží do potem zbroceného dělníka, který do betonu zatlouká železné pruty. Na přehradě pracují desetitisíce pracovních sil z celé Ameriky.
Jejich často jedinou příležitostí na odreagování a utracení těžce vydělaných nikláků se pak stává nedaleké město Las Vegas. Stát Nevada, ve stejný rok v jakém začne stavba, přijme zákon legalizující hazard, a spolu se zrušením 13leté prohibice v roce 1933, ve městě raketovou rychlostí akceleruje výstavba kasin, klubů a hotelů. „Tímto se Las Vegas stalo hlavním městem hazardu,“ píše americká publicistka Andi Steinová.
Hostí Elvise i Gotta
Před vchodem jednoho z podniků se zastaví kolona 20 bílých limuzín.
V tom se otevřou dveře prostřední z nich a vystoupí muž ve výstředním bílém obleku. „Přátelé, dnes vidíte, jak se tvoří dějiny,“ ozve se z reproduktoru. „Elvis přijel do města!“ zvolá ohlašovatel. A skutečně.
Majitelé podniků se od začátku předhánějí v nabídce služeb. V duchu hesla „čím spokojenější návštěvník, tím více peněz v kasinu utratí“ tak přítomným nabízejí vystoupení nejzářivějších hvězd šoubyznysu.
Do Las Vegas tak několikrát zavítá Elvis Presley (1935–1977) a na pár měsíců v roce 1967 i Zlatý hlas z Prahy, Karel Gott (1939–2019).
V patách mafii
Potenciálu města si ovšem všimnou i zločinecké gangy a od 40. let se z Las Vegas stává rejdiště organizovaného zločinu. Svá hotelová kasina si zde otevřou největší zlotřilci Ameriky, kteří skrze své podniky perou špinavé peníze.
Jedno z prvních moderních kasin zvané Flamingo si zde otevře i obávaný Benjamin Siegel (1906–1947). Rozšíření zločinu ale neujde pozornosti Washingtonu.
A zatímco většina státních činitelů raději odvrací oči, ministr spravedlnosti Robert Kennedy (1925–1968) to přehlížet nehodlá. Na největší mafiány proto nasadí 24hodinové hlídky. „Kdyby šel na večeři, šli bychom s ním.
Kdyby se zvedl od stolu a šel na toalety, já bych stál u vedlejšího pisoáru,“ popisuje sledovací praktiky bývalý agent FBI William Roemer (1926–1996). Ačkoliv se Kennedymu podaří dílčí úspěchy, kriminalitu z města nevymete.
Bílý rytíř
To se ve větší míře podaří až excentrickému podnikateli a nadšenci do letectví Howardu Hughesovi (1905–1976). Poněkud podivínský samotář je někdy označován za jednoho z nejúspěšnějších lidí, co kdy žili.
Od útlého mládí se mu totiž daří, na co sáhne a se zděděnými penězi po rodičích mu nic nebrání v tom, žít život na plný plyn.
Nevadskou metropoli hazardu navštíví několikrát v 50. letech, je to však až rok 1966, během nějž koupí největší tamní hotel Desert Inn.
Netrvá to dlouho a skoupí mnoho dalších podniků, často přímo z rukou mafiánských klanů. „Odprodání Hughesovi připadalo mafiánům jako dobrý obchod. Vzali si svůj zisk a odešli,“ píše britská historička Karin Jaschková.
Tímto se Las Vegas otevřelo nové době a dnes patří k nejnavštěvovanějším městům na světě.
