Napíná nohy, seč mu síly stačí, ten dusot je ale čím dál hlasitější. A pak to přijde. Ukrutná bolest v zádech. To jimi projel jeden z ostrých býčích rohů. Nešťastník padá na zem jako podťatý. Na rozloučenou mu zvíře ještě kopyty vyrazí zuby. A tomu se ve Španělsku říká zábava.
Svatý Fermín by se asi hodně divil, co to místní v jeho rodné Pamploně na oslavu světcova svátku každoročně vyvádějí. Ústředním bodem celé akce je totiž běh s býky.
Drsná zkouška odvahy, při které mohutná zvířata uhánějí uličkami historického centra navarrské metropole společně s davem lidí. A ne jednou, ale hned po osm červencových rán. Krchovem smrdí každé z nich.
Hotovo za pár minut
Těžkotonážní zvířata neznají slitování a jako rohaté buldozery si razí cestu davem až do cíle – arény vzdálené od místa startu 850 metrů. Tady na ně čeká zápas a smrt. V tu chvíli ale už mají s lidmi často srovnané účty. Oko za oko, zub za zub.
Hotovo je za pár minut. Víc běh obvykle netrvá.
Smolařů jsou desítky
Řada z odvážlivců, věřící svým nohám víc než pudu sebezáchovy, si v průběhu zdolávání vytyčené trati ustele na dlažbě v duchnách z krve a bolesti – potlučení, rozlámaní, často bezzubí, což je paradoxně ta lepší varianta.
Takových smolařů jsou desítky. Letos se například jen při prvním běhu s býky zraní 53 lidí. Pár dní si poleží doma nebo v nemocnici a za rok už se připravují na další start. Horší je, když se ostré rohy zavrtají do životně důležitých orgánů.
Lékař na každém kroku
Od roku 1910, kdy se vedou záznamy, zaplatí adrenalinovou zábavu životem 15 lidí. Většina z nich je nabodnuta, někteří ušlapáni. Poslední takový nešťastník se datuje do roku 2009. Sedmadvacetiletému Španělovi býčí rohy smrtelně poraní plíce a srdce.
I proto jsou podél trati v průměru každých 50 metrů rozmístěná lékařská stanoviště. Mimochodem, více než polovina účastníků běhu jsou turisté. Každý rok se jich v téměř 200tisícovém městě sejde asi milion.